Grafilit Halfironman 2008

Tak a je tu sobota 31.5.2008 a já se vydávám na svůj první delší triatlonový závod Grafilit Halfironman. Nikdy jsem zatím tak dlouhý závod nešel, a tak jsem neměl vůbec žádnou představu do čeho jdu.

Hned na začátku všechny musím upozornit, že to nebylo úplně mé rozhodnutí tento závod absolvovat, ale vlastně dílo Ječmínka Máselníka, vl001, milana, rk a dalších, co mě vlastně svými argumenty přemluvili, že tento závod bude super a aspoň zjistím, jak na tom triatlonově jsem. Což o to, vyzkoušet si to nebyl ani tak velký problém, až na dobu kdy se tento závod konal. Bylo to tři týdny po maratonu a to se mi zdálo moc brzy, abych stačil z regenerovat. prý sem mladý a v tom není žádný problém. I jsem se dočkal prognóz výsledného času, v průměru to vycházelo takto: plavání cca 40 min, kolo 3:20, a běh 2:00, čas kolem 6:00. Já se ve svých odhadech držel při zemi, a i když jsem něco málo naplaval a najel na kole, moc toho nebylo a zvlášť po delším kole jsem toho měl plný zuby a představa, že bych měl běžet nic moc. Má představa o čase byla následující plánoval jsem plavání za cca 45 min, kolo kolem 3:30 a běh tak 2:15 čas někde kolem 6:30. A jak to vlastně dopadlo?
Do Litovle měla jet se mnou i celá rodina, ale nejmladší syn byl po nemoci a manželce ráno také nebylo nic moc, tak raději zůstali doma, a já vyrazil sám. Jak probíhal týden před závodem jsem už popsal v rozpisu, z pátka na sobotu jsem se vyspal skvěle, většinu věci jsem si nachystal už v pátek navečer, takže v sobotu ráno už jen doplnil maličkosti připevnil kolo a mohl vyrazit.
Cesta ubíhala v pohodě, a i díky klimatizaci v autě, jsem teplo moc nepociťoval. Což se ale změnilo, po příjezdu do Nové Vsi, kde byl start a plavecká část. No nic, teplo neteplo, šel jsem se zaregistrovat, cestou jsem potkal vl001, milana tak jak normálně ve velmi dobré náladě, rk a seznámil se s téčkem. U registrace jsem potkal i Ječmínka. U registrace byla sice fronta, ale bylo něco před desátou, tak jsem byl stále klidný. Bohužel registrace vůbec neubíhala, a navíc jak jsem se dostal na řadu, bylo zjištěno, že už mé startovní číslo 53, bylo vydáno, naštěstí dotyčný byl poblíž a stačilo jen zjistit jméno a vyměnit čísla na papíru a vyfasoval jsem číslo 47. Navrhl jsem sice nechat vše tak jak je, lepší čas by mi rozhodně nevadil, ale prý bude lepší, když pojedem každý na sebe :-). Čas startu se nezadržitelně blížil a já ještě nebyl vůbec nachystán, proto se pohoda změnila ve fofr :-). Důsledek tohoto spěchu, bylo to, že jsem nemohl najít protikřečové tablety, čehož jsem si všiml, ale až na kole. V depu už nebylo nikde místo, stejně jak vylezu u vody nikdo už v depu nebude, tak jsem si kolo opřel o lešeňovou trubku tvořící zábradlí nachystal věci na kolo, věci na běh dal do připraveného auta a stihl konec rozpravy. Pořešil jsem pohlídání klíčů od auta u Ondry, a pomalu se nám blížil start závod. Všichni kolem v neoprenu, i když hlásili teplou vodu, já ho nemám, nedá se nic dělat a voda mi také studená nepřipadala. Při pohledu na bójku uprostřed vody, mně to ani nepřipadalo tak dlouhý, ale milan mě vyvedl z omylu, že to je jen středová, plave se až k té zadní skoro na protějším břehu :-). Pro jistotu jsem si stoupl do zadních pozic, abych nikomu nezavazel. A je tu start, teda to je, ale mlýnice, to jsem ani nečekal, mlelo mě to zleva, zprava, naštěstí většina plave rychleji než já a tak už u první bójky už byl relativně klid. Bohužel, celé první kolo plavání, jsem se nemohl nějak dostat do tempa. Byl jsem zadýchaný, ruce ztuhlý, první kolo bylo někde kolem cca 12 min, docela dobrý čas, na to , že mi to vůbec nešlo, v druhém kole už to bylo lepší, dostal jsem se do tempa, nikdo nikde nezavazel, což mi evidentně vyhovovalo a plavalo se mi dobře, i když na samotném konci startovního pole. Ani voda už nebyla tak kalná a mohl jsem si ověřit, slova ředitele závodu, že hloubka vody je zde opravdu minimální :-). Ve druhém kole se přeze mě začali dostávat vedoucí závodníci, neskutečné jak jim to plave, připadal jsem si jako těžkotonážní pomalý tanker, přes který se přehnalo několik sportovních člunů :-). Tak a poslední kolo, plave se mi dobře, za mnou asi dva plavci přede mnou kousek taky dva, kteří plavou skoro stejnou rychlostí, jako já, a tak to je až do cíle. Už tu máme poslední bójku, pochvaluji si, jak jsem to pěkně zaplaval, na hodinkách čas cca 38 min. a tu náhle, když se chci dotknout dna a jít křeč do levého lýtka. Říkám si dobrý, skoro poslední z vody a ještě tu budu dělat estrádu s křečemi. Chvilku jsem se potácel ve vodě, a snažil se křeč rozehnat, moc to ze začátku nešlo, ale po chvíli se to povedlo a konečně jsem mohl vylézt z vody. Po plavání jsem měl čas 40:13, docela solidní, teď hurá na kolo. Výhoda poslední pozice je v tom, že už v depu nikdo není, a při převlíkání nikomu nezavazím a nikdo mně. Převlékl jsme se a sedl na kolo vstříc devadesáti kilometrové vzdálenosti. Ze začátku bylo vše v pohodě, i díky tomu, že foukalo do zad a bylo dost sil, na dohled nikdo a za mnou po předjetí asi dvěma závodníky taky nikdo, takže jediného čeho jsem se mohl obávat, je to, že zabloudím, což se naštěstí nestalo. Po prvním stoupání a sjezdu na mě čekal dlouhá rovinka, čelo závodu nikde, ale vedro začínalo být na mě až moc velké. V Lošticích jsem poprvé v proti směru konečně potkal čelo závodu, pěkný pohled jak jim to sviští, já jsem vedle nich vypadal, jako důchodce, který jede do krámu pro mlíko :-). Nevadí, jedu si stále svou rychlostí, ale co to, začalo se mi snižovat sedlo, že bych ho málo po pátečním nastavování dotáhl ? Bohužel tomu tak bylo a za Mohelnicí jsem musel provést nápravu. Trvalo to jen chvilku a už jsem zase jel, nějaká minuta navíc, mě nemůže rozhodit. Blížil jsem se k první občerstvovací stanici, kde měla být otočka, kterou jsem málem projel, naštěstí mě obsluha zastavila, podala mi vodu, a já frčel dál. Jelo se mi poměrně dobře, pravidelně jsem pil dal jsem si gel, tyčinku a pravidelně pil. Jediné, co přestávalo být příjemné bylo nesnesitelné vedro. Takové počasí by mi vůbec nevadilo, kdybych po plavání zůstal u vody na dece a mohl se opalovat, ale při sportu mi to bere moc sil. Zatím, ale bylo sil dost a tak jsem si šlapal a už jsem byl před Litovlí, kde na mě hulákal Ječmínek ať makám, ale jo makám, nebo to vypadá, že ne ? Startovní číslo mám, tak snad jako výletník nevypadám :). Litovel jsem projel v pohodě, a hurá do druhého kola. Za Litovlí předjíždím, prvního a také jediného závodníka, prohodím něco ve smyslu, že to do cíle bude ještě dálka a jedu dál. Už toho mám docela dost a slunce svítí a svítí, čelo závodu si to už maže do cíle a já mám pře sebou skoro celé jedno kolo. Jediné co mě překvapilo, byla skupinka asi 5 cyklistů, kteří pěkně spolu spolupracovali, měl jsem pocit, že je jízda v háku zakázána, nejdříve jsem si myslel, že se jen tak sjeli, před stoupáním, ale jak jsem je potkal znova bylo jasné že jedou spolu. Nevím jestli to měli zapotřebí, byli dost vepředu, a tak si pomáhat. V protisměru opět poznám jen Ječmínka, který se mě snaží povzbudit, dík za to, a už se těším na občerstvení, kde na chvilku zastavuji, a musím hlavu ochladit vodou, děvčata jsou i v takovém počasí dobře naladěna a slibují, že v cíli budou rozdávat polibky, tak už jen kvůli tomu, je potřeba závod dokončit :-). Po otočce, zjišťuji, že nejsem úplně poslední, dva jsou ještě za mnou, což se ale změní po pár kilometrech a už jsem předposlední. Před stoupáním už toho začínám mít plné zuby, navíc cítím, že i žaludek toho má dost a to mám ještě běžet. Jak nad tím tak přemýšlím, už tu máme náměstí v Litovli a konec kola, hurá čas kola 3:26:37. Někdo mi bere kolo a jsem směrován k židličce, kde mi je donesen pytlík s běžeckým oblečením. Převlíkám elasťáky, v cyklistických se mi běžet nechce, obouvám boty a přemýšlím, co teď. No co, zvedni se a jde se běžet. Moc se mi nechce, ale vstanu, občerstvím se a vyběhnu. Ondra mě fotí, a se slovy, že teď je moje silná disciplína, odpovídám slovy, že už toho mám plný zuby a kdoví jak to dopadne, ještě na mě volá, že takový závod se nevzdává. To se mu to říká, když závod nešel :-). Dokázal jsem běžet asi do 5 km, pak už to nešlo. Musel jsem zvolit indiánský běh, chvilka chůze chvilka běhu. Očekával jsem, že nebudu moci běžet díky křečím, ale tentokrát Ječmínka zklamu, křeče to nebyly, ale žaludek, přestal přijímat cokoliv, bylo mi na zvracení, ale zvracet nešlo, jakmile jsem se rozběhl, jako kdyby se něco v těle zapnulo, a abych mohl vůbec dál pokračovat musel jsem přejít do chůze. Takto jsem dokončil první kolo. Při vbíhání na náměstí, kde, byl cíl, ředitel závodu hlásil, že se blížím do cíle, pak byl upozorněn, že mám ještě kolo běhu před sebou, a tak mě s úsměvem, že mě čeká ještě jedno pohodové kolo běhu v lesíku poslal do dalšího kola. Běh už to rozhodně nebyl, v tomto kole mě předběhl i poslední závodník a ocitl jsem se na samotném konci startovního pole, sice jsem to předem na fóru oznamoval, ale přece jenom jsem si nemyslel, že opravdu poslední dokončím. běžet nešlo, musel jsem to zvládnout rychlou chůzí, už mě bolel celý člověk, nadával jsem, ale vzdávat se mi nechtělo, nedostal bych finišerskou vestu :-). Na občerstvovací stanici už byl jen ioňťák, který už mi lezl i ušima, nic něco pít musím, vzal jsem si kelímek a šel dál. Došel jsem k mostku, kde už na mě čekal pán z otočky, prý už tam nemusím, že tam nikdo není. Přece si to nebudu zkracovat, když už dokončit, tak se vším všudy. Cesta vůbec neubíhala, byl jsem rád, že jdu, hurá další občertvovačka měli pivo vodu, ioňťák, schladil se vodou, napil piva, poprosil jsem zda si mohu vzít sebou 1,5 l matonku, kde byla tak třetina, ale na dokončení stačilo. Navíc mi řekli, že mi z cíle vzkazují, že na mě v cíli čeká manželka. To se museli asi splést, ale popis seděl na mě, že by tam opravdu byla, to mě trochu nakoplo a opět jsem se snažil chvilku i běžet, sice to moc nešlo, ale aspoň něco. Cíl už se blížil na hodinkách čas 7:10, tak snad to pod 7:15 dám, už jen seběh na náměstí, stále běžím, jsem na náměstí, kde na mě čeká hlouček závodníků a pořadatelů, kteří mi tleskají, jako kdybych dobíhal první. Pěkný pocit, za který to stálo dokončit. Probíhám cílem a čas se zastavuje na 7:13:53. Mám toho plné zuby, ani nevím, kdo mi gratuluje, Ječmínek, David Laitoch, od kterého se dovídám, že s tou manželkou to byl vtip, škoda, tak jsem se těšil :-(, Ondra, seznamuji se s IronJosefem. Po náměstí se trochu motám, a hledám něco, kde bych si mohl sednout, reprobedna byla super. Ječmínek mi fasuje pivo, vypiji jen půlku víc nemůžu, poprosím o nealko a Ječmínek se toho ujme a k mému úžasu donese točené nealko pivo, staral se o mě jak o mimino :-). Ještě jednou dík. Asi po půl hodině, jsem se konečně dostal do stavu použitelnosti, Ondra sbalil mé saky paky a odvezl mě k autu, které jsem nechal v Nové Vsi. Klidně bych, to zpět dořídil, ale brácha mi volal, že přiveze manželku a tá to zpět dořídí, nenechali se přemluvit a tak jsem se zpět vezl.
Velkou pochvalu si rozhodně zaslouží pořadatel, je to moc pěkný závod, i přes takto, pro mě, náročný triatlon se mi to líbilo a dalších se určitě zúčastním, navíc to budou jen kratší distance, tak nebudu tak dlouho na trati :-).
Závod jsem zvládl, dle průběhu, byla pro mě výhra dokončení a nezabalení to po kole. Proč jsem tak dopadl to je otázka. Řekl bych, že to bylo tak od všeho něco, málo naježděnýho na kole, nic moc naplaváno, krátká doba od maratonu na regeneraci, špatný spánek den před závodem a asi ten největší problém a to bylo počasí, prostě vedro mi vůbec nesedí a vítr na kole také ne. Nehledám výmluvy, je to jen konstatování skutečnosti, a rád si vyslechnu i rady ostatních. Rozhodně se budu snažit většinu nedostatků odstranit, abych byl příště lépe připraven :-).
Na závěr mi vysvětlete, proč já musím mít vždy při premiérách náročnějších závodů takový hnusný počasí ? Ten nahoře to snad vidí a dělá mi to naschvál. Ví, že mi vedra nadělají při sportu dobře, loni maraton vedro, letos HIM, vítr a vedro. Pokud budu chtít jít, někdy v budoucnu ironmana, počítejte s tím, že bude neskutečné vedro, a bude hnusně foukat, tak raději, komu to vadí, ať se na tento závod, kde budu přihlášený já, se ani nepřihlašuje. Udělá dobře.
Jak budou fotky dodám i foto :-)