1.ročník Oseckého triatlonu

Loni se tento závod ještě jmenoval Bečvoman, a chtěl jsem se ho i zúčastnit, ale organizátor ho v podvečer závodu zrušil, a tak jsem si musel na tento závod počkat rok.Tentokrát byl pořadatelem závodu triatlonový oddíl TTS Osek nad Bečvou, a musím hned na začátku konstatovat, že se úlohy zhostil velmi dobře.

Na závod jsem se těšil a měl jsem i motivaci, jelikož šewy a vl001 mi stanovili výsledný čas, který po krátké diskuzi byl stanoven na 1:38 :-). Jediné co mi přípravu trochu narušilo bylo prodloužené páteční jednání spojené s obžerstvím a pitím většího množství piva. Naštěstí to nebylo až do mrtva, i díky manželce, která mě odvezla zavčas domů :-), takže jsem byl v sobotu ráno docela v pohodě. Po ranním úklidu doma, jsem si nachystal věci, a s Baldou vyrazil směr Osek. Po příjezdu se už celý jadran hemžil závodníky, registrace proběhla bez front a bez sebemenšího problému. Odvezl jsem kolo do depa, nachystal věci a jelikož jsem měl docela žízeň dali jsme si s Baldou na spravení pivenko. Po krátké rozpravě, jsem ještě zkontroloval věci, vzal plavecké brýle a pomalu se začal chystat na start. Z ráno to vypadalo na jasno a bezvětří, ale v průběhu dne se počasí stále měnilo a v době startu bylo zataženo a foukal docela vítr, takže nejlíp mi bylo ponořen až po hlavu ve vodě, která byla jako kafe:-). Tak a už nám odpočítávali start a hurá do vody.

Start závodu

Tak jako v Litovli opět mi chvilku trvalo, než jsem se dostal do tempa a hlavně mi stále někdo křížil cestu, chytal za nohu atd. Takže až v závěru plavání jsem byl schopen aspoň trochu souvisle plavat bez přerušení a vyhýbání se ostatním. Z vody jsem vylézal opět mezi posledními v čase 14:11, depo mám vždy dlouhé než se do všeho obleču a vyrazil jsem na kolo. Hned po pár metrech jsem se zapojil do malého vláčku, který docela slušně uháněl směr Týn nad Bečvou.

Most Lipník

V tradičním stoupání na Lhotu se vláček roztrhal a i já jsem nebyl schopen tempo udržet. Naštěstí za chvilku jsem se opět chytl jedné dvojce, s kterou jsem se udržel až na vrchol a po průjezdu Lhotou jsme vzorně spolupracovali a dojížděli trojici před námi, docela to uhánělo a před Oprostovicemi jsme už byly těsně za trojicí, v které jsem poznal Baldu. Bohužel prudká zatáčka ve sjezdu v Oprostovicích mi byla osudná. Najeli jsem do ní moc rychle, vyneslo mě to já více přibrzdil, podjelo mi zadní kolo a už jsem se vezl po zadku po silnici. Naštěstí mě všichni minuly, já trošku zmaten, posbíral tachometr, kolo a co nejrychleji na kraj, abych nezavazel. Chvilku mi trvalo, než jsem se dal dohromady, nasadil tachometr, vyrovnal řidítka, která byl do pravého úhlu s kolem, zjistil, že mám docela odřenou levou půlku zadnice, pravé lýtko a koleno z vnitřní strany. Naštěstí nic horšího, takže jsem sedl na kolo a je dál. Ani nevím kolik lidí mě předjelo a až za Bezuchovem jsem se trochu dal dohromady, dojel skupinku předemnou a opět to trochu rozjel. Většinou jsme to ve skupince táhli jen dva, ale s tím se nedalo nic dělat. Celou dobu jsem citěl odřenou zadnici a trochu i koleno, ale zatím to bylo v pohodě. V dáli jsem viděl opět Baldu a trochu jsem se k němu opět přibližoval, ale do cíle kola jsem ho už nesjel. Tak konec kola, a po sesednutí jsem začal pociťovat problém s kolenem, nemohl jsem ho pořádně pokrčit, což se hlavně projevilo, při přezouvání, kdy jsem nemohl pořádně nasadit botu. Nějak jsem se obul a vyrazil na běh.  Nebylo to ono, při běhu jsem nemohl pořádně pokrčit nohu, takže jsem ji spíš tahal za sebou a tento divný běžecký styl měl za následek malý náběh na křeč. Předbíhal mě jeden závodník za druhým a já s tím nemohl nic dělat. Druhá noha byla naprosto v pohodě, vůbec žádný náznak křeče, nebo tuhého lýtka což je u mě super.

Teď mi to vůbec neběželo 

 Doběhl jsem na občerstvovací stanici, napil se vody a při pohledu na hodinky, jsem zjistil, že bych mohl i přes špatný běh atakovat naplánovaný čas, stačilo jen trochu zrychlit. Zapřel jsem se a pomalu jsem se snažil koleno co nejvíc ohýbat a zrychlit. Kupodivu se koleno trochu rozpohybovalo a já  mohl trochu zrychlit, a začal i předbíhat běžce předemnou. Přestal jsem myslet na koleno a jen jsem si říkal, že to musím do časového limitu zvládnout, už stačilo jen oběhnout Jadran a bylo to doma.

Doběh do cíle 

Dalšího běžce předemnou jsem už sice nedoběhl, ale výsledný čas se zastavil na 1:36:47,3 povedlo se. Celkově jsem byl 70 ze 104 a v kategorii 22 z 29.
Po doběhu byl první, kterého jsem viděl Ječmínek Máselník, který už byl dávno v cíli a žízeň zaháněl Plzní, nepohrdl jsem a napil se také. Ještě chvilku jsem se motal v cíli dal si meloun a užíval jsem si své vítězství. Stanovený čas jsem pokořil, co víc si přát, byl jsem spokojen. Plavání byl takový standart, holt plavání v bazénu a na volné vodě s hromadou plavců je úplně něco jiného a musím si na to teprve zvyknout, kolo bylo na mé poměry super i přes pád průměr přes 30 km/h což v tomto kopcovitém terénu je paráda. Jediné co mě mrzelo, byl pád na kole, nebýt pádu bylo kolo o hodně líp zajetý. Běh byl jaký byl, koleno bolelo, a s tím jsem nebyl schopen nic víc udělat, než co jsem udělal. Poprvé mě po kole nechytaly při běhu křeče a mohl jsem konečně i solidně zaběhnout. Škoda, příště to snad vynde. I přes pád velmi vydařený závod, organizace neměla chybu a příští rok rozhodně přijedu znova. Po závodě jsem si dal dobrý gulášek, nějaké to pivenko, počkal na vyhlášení, pokecal s přítomnými a pomalu jel domů. Celkové výsledky jsou zde, podle kategorií zde, foto zde.
A jak to dopadlo s kolenem? Špatně, odřeniny jsem si nechal u ambulance ošetřit, což nebyl zas takový problém, ale koleno začalo čím dál tím víc bolet. Cesta domů už byla docela bolestivá, každý záběr citelně bolel a dalo se šlapat jen ve stoje. Po domácí očistě, kdy jsem málem vystřelil z koupelny, když se mi na spálenou zadnici dostala voda, jsem se na chvilku natáhl a to jsem neměl dělat, protože koleno tak pěkně ztuhlo, že jsem nebyl schopen udělat krok. V noci jsem nemohl skoro vůbec spát a neděle nebyla o nic lepší. Co se dá dělat, v pondělí budu muset navštívit známého ortopéda.