Morkoman 2009 - první olympijský triatlon

Od úspěšně zvládnutého Grafimana jsem v podstatě nic nedělal a moc se mi na tento závod nechtělo, jelikož mně bylo jasný, že to nebude žádná sláva, ale závod je kousek a v podstatě bych tímto uzavřel letošní triatlonovou sezónu, což nakonec zvítězilo a na závod se vydal.

První problém byl, sehnat odvoz, manželka vezla autem syna na turnaj do Kroměříže, sice je to kousek od Morkovic, ale časově se to krylo, volal jsem kde komu, ale buď bylo plno v autě a nebo se nejelo. Nakonec jsem našel spásu v Petru Janktovi, který na závod jel také. Cestou do Morkovic jsme projeli trať kola a běhu, který se absolvoval při sprint triatlonu, před cca měsícem. Kolo ani běh žádná rovina, pořád je to z kopce do kopce. Pokud by se měla jet tato trať, byla změna díky uzavírce, byl bych rád za čas kolem 3 hodin. Po příjezdu do areálu Morkovického koupaliště už zde bylo dost závodníku a při registraci jsem se dle pořadí dostal až do třetí rozplavby, což mělo za následek, že kolo i běh budu absolvovat přes poledne přes nevětší horko :-(. Navíc uzavírka silnice už je minulostí a kolo se pojede po klasické trati, také nahoru dolů i s Litenčickým kopcem, o kterém jsem nevěděl nic, jen se v depu vtipkovalo, že je to něco podobného jako Slavkov a někteří to musí vyjít pěšky, moc jsem tomu nevěnoval pozornost, což byla chyba a chystal věci v depu. Plavání je ve zdejším padesátimetrovém bazéně, a plave se po dvaceti lidech. Počasí je nádherné, nebe bez mráčků, bohužel pro mě, horko mně vůbec nesedí. Divím se, že se někteří začínají soukat do neoprenu, voda je příjemná, teplá asi neplavci :-). Konečně je start první rozplavby pár plavců už po prvních metrech plavou prsama, což má za následek, že já půjdu do vody až kolem 10:45 a také že jo, druhá rozplavba měla také dost pomalejších plavců a tak start pro mně začíná až v 10:45, kdy už je celkem horko. První pětistovka je v pohodě, pak mně, ale začíná být těžko od žaludku, naštěstí se to dá vydržet a plavu dál, kilák je za mnou, tak už jen pětistovka a mám to za sebou, podle mě končím poslední bazén chci jít z vody, ale pořadatel, co mně počítal bazény hlásí poslední, to je divné, hádat se mi nechtělo, tak jsem si dal ještě jednu stovku, bohužel omyl nebyl na mé straně, jelikož Frantu Kopečného, kterého jsem ve vodě, co si pamatuji, minimálně jednou bral o kolo jde z vody se mnou. I čas co mi hlásil někde kolem 34 min. tomu nasvědčoval, přes týden jsem plaval kilák za 21 min, no co už teď, obouvám boty a sedám na kolo. Už první metry jsou do kopce, a začínám bojovat s křečemi do vnitřní strany stehen, naštěstí to nějak rozjedu a snažím se jet co to jde, bohužel to moc nejde :-(. Celá trať je z kopce do kopce a jak se později ukázalo je to tak pořád :-). Po pár kilometrech mě dojel Franta Kopečný z TTS Osek, a spolu jsme dojeli prakticky zbytek závodu. Trápím se na kole, nějak to nejede, žaludek nic moc a už tu jsou Litenčice, ostrá pravoúhlá zatáčka a už vidím ten zabiják, moc pěkná stojka, už tak toho mám plný zuby a jak tohle vyšlapu? Není už kam přehodit a s vypětím všech sil nakonec kopec zvládnu, a jedu dál, ještě pár klesání a stoupání a máme první okruh kola za sebou, celý druhý okruh přemýšlím jak ten kopec znova vyjedu :-). Horko je čím dál větší začínám toho mít dost, ale stále se Franty držím, hák je sice povolen, ale při tomto profilu to stejně nepomůže, spíš jen psychicky. Tak a už jen vyšlapat hrůzu v Litenčicích a do cíle bych to už měl snad zvládnout. Celý kopec jedu ve stoje a nakonec to vyjedu s vypětím všech sil, a i když s náznaky křečí,  jsem kolo zvládl v čase někde kolem 1:34, teď už jen zvládnout běh. Depo celkem rychlé a společně s Frantou vybíháme. U mě klasika, lýtka tvrdý jako kámen a trvá asi 3 km než to povolí, bohužel trať je také nahoru dolů, slunce nádherně pálí a tempo pohybuje někde kolem 6 min., bohužel rychleji to nejde, už prostě není sil, sice koketujeme s myšlenkou na čas pod tři hodiny, ale po prvním kole běhu je mi jasné, že bychom musel hodně zrychlit, ale už není sil, navíc mě po otočce začíná ve výběhu opět chytat křeč do stehen, při seběhu to naštěstí přejde, už jen poslední občerstvení a hurá do cíle, je to opět mírně do kopce, už jsem na cestě vedoucí ke koupališti běžím první a až po chvilce zjišťuji, že je Franta kousek za mnou, nezastavuji jsem rád že běžím, rychleji to nejde, náběh křeče do zadní strany stehna je proti, naštěstí tu je už jen seběh ke koupališti a cíl, hurá mám to za sebou, běh v čase něco přes 54 min. a celkový čas 3:03:34. Po chvilce vydýchání sedám ke stolu do stínu, kde už sedí vysmáty Petr Jankto. Sdělíme si pár dojmů ze závodu a jdu se schladit do bazénu. Dostávám hlad, beru pivo a výborný gulášek, který je v cenně startovného. Hned je člověku líp. Počkáme na vyhlášení výsledku, Petr měl sebou i děti, chvilku se vyčvachtají v bazénku a pomalu jedeme domů.
Co říci závěrem? V závodě jsem předvedl asi maximum, čeho jsem momentálně schopen, možná, kdybych startoval v první vlně, kdy ještě nebylo takové horko, a neplaval o stovku více, možná by to pod tři hodinky bylo, ale to je jen kdyby a na to se nehraje. Závod i bez čipů super pořadateli zvládnut, nikde žádný problém, koupil jsme si i památeční triko a i když jsem vůbec netušil kudy pojedu, trať byla dobře značená, na křižovatkách pořadatel. Trať kola je z mého pohledu dost náročná, ale spravedlivá, nedá se moc hákovat, to samé platí o běhu, holt kdo chce jet a běžet po rovině, ať do Morkovic ani nejede, já se sem, ale určitě rád vrátím,mám co zlepšovat :-). Celkové výsledky jsou zde.