Moraviaman 2011 - trénink přinesl ovoce :-)

Po roce jsem se postavil opět na start dlouhého triatlonu v Otrokovicích. A vystoupení to bylo z mé strany, více než povedené :-).

še začalo už registrací v pátek, na kterou jsme se s bráchou vydali kolem šesté, brácha se domluvil s Vláďou Diatkou, že odjede jeden okruh na kole a jeden okruh běhu ve štafetě :-). Samotná registrace proběhla bez problémů, nikde fronta a děvčata byli tak hodní, že mi i funkční tričko vyměnili za menší než jakou velikost jsem nahlásil. Chvilku jsme se prošli kolem štěrkáče, pokecali se známýma, poprvé se viděl s Ondrou Sečkou a jeho manželkou, tímto je zdravím :-) a už byla rozprava, kde jsme se dozvěděli poslední informace i to že se asi bude plavat v neoprenu. Domů jsem se dostal kolem půl deváté, rychle jsem si nachystal na zítra všechny věci, namazal rohlíky, povečeřel a šup do postele. Poslední dvě noci jsem skoro vůbec nespal, i když jsme si to moc nepřipouštěl, určitě to bylo nervozitou před závodem, stále jsem byl v depu, na kole ve vodě  a tak :-). Možná to bylo, ale k něčemu dobré, jelikož teď jsem spal skoro celou a první pohled na budík byl až ve čtyři hodiny ráno, ještě chvilku jsem se válel v posteli, ale v 4:15 jsem už vstal, šel si ohřát jídlo, manželka mně udělala kuřecí kousky se šťávou rýži dobrotka, poseděl jsem na záchodě a v pět už jsem stál u bráchovýho auta, naházeli tam všechny věci a vydali se směr Otrokovice. Po příjezdu už bylo parkoviště skoro plné, ale místo jsme si ještě našli :-). Stále bylo docela pěkné počasí jasno a ani moc nefoukalo. Zprovoznil jsem kolo, vzal si potřebné věci a šel si je dát do depa, kde mě i popsali :-). Ještě pár pozdravu se známýma, odlehčení si v křoví a už se nezadržitelně blížil start závodu. Ještě jsem vše zkontroloval, vzal neopren, jelikož voda měla podle oficiálního měření pod 23 C a to jsou neopreny povoleny, a šel k místu startu, nasoukal se do gumy a zkusil jaká je voda. Na tento závod poprvé vyzkouším dvoudílný dres. A vršek si pod neopren dávat nebudu, raději oželím pád sekund oblíkáním dresu v depu, ale za pohodu při plavání to stojí a udělal jsem dobře. Krátký rozplav, voda, byla opravdu teplá, a už rozhodčí hvizdem na píšťalku svolával všechny závodníky :-). Ještě jsem houkl na bráchu, který mě ve startovním poli hledal a už jsem se soustředil jen na závod. 

A je to tu, na co jsem se připravoval od listopadu, start mého druhého dlouhého triatlonu na ironmanských distancích. Start se mi povedl, tak jako loni jsem si stoupl spíše doleva, nikdo přede mnou a nevím jestli, někteří nezaspali na startu, ale dlouho nebyl nikdo ani kolem mě :-). Dařilo se mi držet směr na první bójku, u které už bylo pole pěkně natáhlé, nikde žádná mela. Já si vyhlédl nohy plavce přede mnou, plaval rovně a stejně rychle jako já. Plavání jsem si opravdu užíval a první okruh při pohledu na hodinky byl cca 21 min., což je solidní a rychlejší než loni, můj "vodič" měl sice výběh z vody pomalejší, ale za chvilku už byl opět vedle mě a já se mohl zapojit do vláčku, pořád se mi plavalo dobře, bez náznaku křeče a po druhém okruhu byl čas cca 44 min.pořád dobrý, pokud nepřijdou křeče pod 1:10 by to mohlo klapnout. Ve třetím okruhu jsem měl trošku problém, byl jsem ve skupince asi 4 plavců, ale po chvilkové nepozornosti jsem chytl manko cca 5 m a nebyl jsem schopen je dojet, navíc se trochu ozývaly lýtka, nechtěl jsem riskovat křeč, takže k druhé bójce jsem plaval sám, od druhé bójky jsem si, ale našel zase nějaké nohy a za něma doplaval až do cíle plavání mrknu na hodinky a čas 1:07 h, zlepšení o osm minut a z vody jdu podstatně svěžejší než loni s plaváním spokojenost, konečně se mi podařilo naplavané kilometry prodat :-). Při výběhu z vody se mi podaří dostat ruce z neoprenu, takže spojovacím koridorem do depa běžím bez práce :-). V depu ze sebe dostávám neopren, nasazuji kompresní podkolenky, dres, helmu a jedeme se projet na kole :-). Letos je trochu pozměněná trasa kola, Jede se z Otrokovic směr Hulín, kde je otočka zpět do Otrokovic a na Kvasice Kotojedy, kde je opět otočka a stejnou trasou do Otrokovic a tohle vše 4x.  

Ze začátku je to jak na houpačce, podaří se mi někoho předjet, abych byl za chvilku opět tím samým závodníkem předjetý já :-). Do Hulína je to zatím proti mírnému větru, zpět to pěkně frčí :-). A to už jsem opět v Otrokovicích, za kterýma sním první rohlík, kopeček v Kvasicích zvládám v pohodě a celý první okruh dokončuji v čase něco málo přes 1:20 h. Na kole se cítím pořád dobře, snažím se zdravit známé, které poznávám a omlouvám se těm, které jsem nepoznal :-)). Občas se mi podaří někoho předjet, ale většinou jsem předjížděn, ale není toho tolik jako loni a navíc už se nám do závodu zapojili i štafety :-). Začíná sílit vítr a před Kvasicemi stihnu první dešťovou přeháňku a za Kvasicemi opět sucho, po otočku v Kotojedech už je vítr hodně znát a moc to nejede a k tomu ještě stihnu druhou přeháňku daleko horší i s kroupami těsně před Otrokovicemi. Je to sice jen chvilka, za Otrokovicemi už neprší, ale není na mě nit suchá a je mně zima :-(. Ale nedá se nic dělat, jedu dál, ani nestihnu mrknout, za kolik jsem druhý okruh dal. Naštěstí dál je cesta suchá a vysvítá i slunce, bohužel začíná pekelně foukat. Ve třetím okruhu se celkem nic neudálo, pravidelně piji, tři rohlíky už mám v sobě, i nějakou tu tyčinku a banán a v každém kole jsem si dal ampuli magneslife a a v rámci kola jednu shlehu, jen se mi chce čůrat, ale snad to do konce kola vydržím a odlehčím si na běhu :-). Snažím se stále jet na čas kolem 5:30 h ale proti větru je to čím dál obtížnější.  V posledním okruhu už se mi i kopeček za Kvasicemi zdá náročnější než  ze začátku, ale pořád to ještě není nejhorší, žádný náznak křečí :-). Cítím se najezen, tak poslední rohlík neberu. Poslední stoupání před Kvasicemi a co to kručí mi v břichu hlady, sakra rohlík jsem si měl vzít. Ještě že mám na kole taštičku ve které jsem si nechal pro horší případy powerbike a jak se teď hodí, opravdu s chutí jsem ji snědl a bylo po hladu :-). Závěr kola už jsem to nikam nehrotil a spíš vytáčel nohy, aby byly připraveny na běh. Už do dalšího okruhu kola nejedu, ale sjíždím do areálu, kolo je za mnou čas něco přes 5:33 což je slušné, na to jaké byly v druhé části kola podmínky. Depo jsem zvládl neskutečně rychle, podle výsledků sedmý čas, nazul boty vzal si do kapsičky v dresu opět magnesialife a shlehu, nasadil kšilt a šel se proběhnout :-).

Možná to bylo i tím, že už se mi chtělo hodně čůrat, a kousek za kruháčem v Otrokovicích musím zastavit a odlehčit si, je toho hodně a vůbec se tomu ven nechce a zdá se mi, že je to věčnost, ale raději jednou a pořádně než znovu zastavovat :-). Nakonec se povedlo, a už zase běžím. Celkový čas po kole je cca 6:45, pokud zvládnu rozumně maraton, mohlo by to pod jedenáct hodin klapnout. Ale pořád je do cíle daleko a v běhu jsem si věřil nejmíň, ze vše tří disciplín, takže kašlu na nějaké výpočty a pocitově jdu na pohodu, ale i tak je tempo jen lehce nad pět minut což je moc dobré. Někteří to vzali z gruntu hned na začátku, no nevím maraton se nerozhodnuje na prvních deseti kilometrech, ale na posledních a proto si běžím svoje a nenechám se rozhodit. K dobrému pocitu na běhu přispívá i povzbuzování se se známýma, hlavně se Ondrou S. :-). První okruh zvládám i s čůrací pauzou za cca 55 min., super, ale pořád jsou ještě tři přede mnou :-). Ve druhém okruhu jsem sice lehce zpomalil, něco málo přes 56 min, ale stále se cítím svěží. Kouknu na hodinky a celkový čas je cca 8:35. To už se ale neudržím a začnu špekulovat nad výsledným čase, ono také co chcete při běhu dělat, aspoň to rychleji uteče :-). Počítám, že pokud vydržím běžet zbylé dva okruhy kolem hodiny, bude z toho čas z říše snů. Zatím se cítím pořád, dobře tak proč by se to nemohlo podařit. Čas ani nesleduji, spíš tempo jakým běžím a pořád je to v normě, sice už nohy začínají bolet, ale jako kdybych slyšel Jardu, kdo nemůže ten se přemůže, tak se přemáhám a pořád běžím :-). Dobíhám Ondru S., kulhá asi křeč, a taky že jo, na občertsvovačce si dávám ampuli magnesialife a půlku dám Ondrovi, jelikož další už nemám, ale snad i tohle trochu pomůže. Třetí okruh dokončuji těsně pod 59min. Na občerstvovačce beru kolu a vodu, a přejdu do chůze, abych se napil a tu slyším od Pepy Vrábela, Aldaman nechodíme běžíme, Já vím Pepo, ale já se holt za běhu neumím napít :-). Čas je pořád skvělý, ale teď už končí sranda a jde do tuhého :-). Únava už je znát, nohy bolí, vypínám všechny nepotřebné okruhy v těle a soustředím se už jen na běh, přestávám vnímat okolí, jen si celou cestu promítám těch osm měsíců tréninku, kdy jsem ve všední den vstával před půl šestou ráno, abych byl v šest na bazéně a odpoledne buď běh a nebo kolo. To samé o víkendu, kdy většina spala já brzo ráno vybíhal, nebo jel na kolo, abych co nejmíň zatěžoval svým tréninkem rodinu. A dělal jsem to právě proto, abych závod dobře zvládl, takže teď žádná krize nepřijde a já v pohodě zvládnu poslední okruh běhu a budu to mít úspěšně za sebou :-). A tak si tak běžím už jsem na otočce v Kvasicíh naposledy, v protisměru na mě Michal Dvorský pokřikuje, že to vypadá na čas kolem 10:30 a to je prý hnus :-), mrknu na hodinky a odpovídám, že to už nestihnu, ale už vím, že to doběhnu :-). Krok za krokem ukrajuji z posledních kilometrů jsem na sebe pyšný jak jsem to zvládl a už jen rovinka v Otrokovicích, seběh do areálu a bude to za mnou :-). Už jsem v areálu užívám si posledních pár metrů běhu a najednou slyším ahoj tati, manželka s klukama už je tu také. Beru kluky za ruku a do cílové rovinky a cílem probíháme všichni tři společně, super to už je jen třešnička na dortu :-). A za kolik to vlastně bylo ? Za 10:33:32 :-). Zlepšení oproti loňsku o cca 1:35 h., to není vůbec špatné, navíc jsem si v maratonu zlepšil osobák :-). Celkově jsem skončil 33 ze 150 a v kategorii 11 ze 32.   

Plavání	Depo	Kolo	Depo	Běh
1:07:40	1:51	5:33:11	0:51	3:49:59

Celkové výsledky jsou zde a data z garmina310xt zde.

Jirka Daněk, ředitel závodu, opět se skleničkou sektu, kterou letos, ale nedávám, jelikož loni mi neudělalo dobře na žaludek, mi blahopřeje k dokončení :-). V cíli už je i manželka, s kterou se objímám a jsem celkem naměko :-). Přijímám gratulace i od ostatních závodníků, ale  jak to ze mě všechno spadlo, není mi moc dobře, ale tenhle pocit už znám, za chvilku to přejde, ale musím si sednout. Po chvilce využívám i masáže a hele, v poloze v leže, se můj stav rapidně zlepšuje, to je super :-). Po krátké masáži už jsem celkem fit a nealko pivo můj stav ještě vylepší. Se známýma probereme dojmy ze závodu a je mi i líto, že už to mám za sebou :-). 
Začíná mi být ale zima a proto využíváme pozvání k Večerkům, kde se mohu osprchovat a pak společně jdeme na jídlo a nakonec počkám až do vyhlášení a na tombolu, v které opět nic nevyhrávám, ale bylo to o fous, mít číslo 301 a ne 101 bylo to moje :-) a kolem půlnoci přijíždím domů :-).

Dovolím si i krátce zhodnotit závod, dle mého názoru, vše probíhalo opět bez nějakých větších problémů. Registrace bez problému, vše dobře značené, regulovčíci byli všude kde být měli, jen ten ve Kvasicích se mohl více zapojit do regulování provozu a dát najevo, že můžeme jet, že přijíždějící auto zastaví :-). Na občerstvovačkách jsem měl vše co jsem potřeboval, jen bylo vidět, že někteří to dělají poprvé a chvilku trvalo, než se zapracovali :-). V ceně startovného byla i večeře, kdy byla možnost si vybrat ze 4 jídel :-).Celková atmosféra závodu na české poměry dobrá, moderátoři Standa Bartůšek a Pepa Svoboda na tom měli také svou zásluhu. Prostě mně se závod líbil a pořadatelé si zaslouží uznání a poděkování, legrace uspořádat takový závod to určitě není :-). 

Tak, tak nějak to vypadalo z mého pohledu v Otrokovicích 25.6.2011 na jubilejním 10. ročníku Moraviamana. 

Touto cestou bych chtěl poděkovat trenérovi - Jardovi Hýzlovi, že mě kvalitně na tento závod připravil. Nebudu tvrdit, že to bylo po celou dobu přípravy ideální jak z mé strany a tak i ze strany trenéra, nikdo nejsme 100%, ale zvládli jsme to a dílo se podařilo, Jardo ještě jednou velké dík :-). Brácha mi opět celou dobu dělal servis, tentokrát měl ale pozici ulehčenou, jelikož už jsem věděl do čeho jdu a zkoordinovali jsme to tak dobře, že si zvládl také zazávodit, ale vždy je dobré mít někoho při ruce díky :-).

A úplný závěr si nechám pro tebe miláčku, bez tebe bych předešlé řádky vůbec nemohl napsat. Sice jsi opět celou mou přípravu brblala, že jsem pořád někde pryč, a dotaz typu to zas jdeš běhat, nebo to zas jedeš na kole, jsem slyšel hodněkrát, ale i tak jsi mi tyhle moje aktivity tolerovala a za to ti patří velký dík, miluji tě :-).