11.ročník silničního závodu Mamut tour 2011

Po roce jsem se ocitl opět na startu silničního závodu a opět jsem spokojen se svým vystoupením :-)))

Tak jako loni, i letos jsem se zaregistroval a zaplatil předem a pro čip jsem si zajel už v pátek, abych se v sobotu vyhnul frontám, což se nakonec ukázalo jako velmi dobrý tah, letos byl rekordní počet účastníků a nervozita v místě registrace byla znát :-). Na samotný závod jsem se nijak zvlášť nepřipravoval, večer jsem jen trochu vyčistil kolo a nachystal základní věci. Ráno jsem se, ale probudil mírně nervózní ani nevím proč, ale přece jen to je závod, tak asi proto :-). Dokonale jsem se odlehčil a něco pojedl a po osmé jsem vyrážel směr výstaviště, kde byl start. Na začátku jsem potkal Čufu, který jel také trať 120 km, a protože se už blížil čas startu stoupli jsme si do startovacího koridoru. Stáli jsme ve stejné pozici jako loni, ale díky tomu, že dnes jelo daleko více lidí a o kvůli tomu musel být i start odložen o 15 min., nakonec jsme stáli uprostřed balíku :-). Z toho jsem moc nadšenej nebyl, ale couvat už stejně nešlo a závodit se mělo začít až caa 1 km po startu. Ale dost bylo čekání a už tu byl start a balík se dal pomalu do pohybu a někteří začali závodit hned po startu, což mělo za následek kolizi po jednom kilometru a opět jsme skoro stáli :-(. Čufa to nakopl hned na začátku a už jsem ho neviděl :-). Já se pohyboval s rozumem, v balíku jezdit neumím tak jsem se držel za oddílovým kolegou Pavlem Novákem, kterého jsme na startu viděl, ale už neměl šanci se k nám dostat. Docel dobře to jelo, kostky v Radslavicích jsem v pohodě zvládl startovní pole se natáhlo a to i díky pěknému kopečku v Pavlovicích a vlnitému terénu co následoval až do Bystřice. V této fázi závodu, jsem se snažil dojet Pavla, který mi ve sjezdu z Pavlovic trochu ujel a já se ho snažil dojet. Ubíhalo to pěkně, pořád bylo koho předjíždět, ale většinou jsem jel za svoje a Pavel měl výhodu balíku. Podařilo se mi ho sjet až ve Chvalčově, těsně před prvním větším stoupání na Tesák. Trochu jsem se obával, jestli jsem to nerozjel moc rychle, průměr přes třicet, je docela dost vzhledem k profilu tratě, no uvidíme. Ve stoupání na Tesák jsem jeli na čele menší skupinky, ve které Pavel stihl prohodit pár slov s kolegou z etriatlonu Radovanem Mitášem a já se od Pavla Macha dozvěděl, že čte můj a Ječmínkův blog a že čerpá tím inspirací do tréninku. Já toho moc nepokecal, začalo mě píchat v boku, to se mi na kole ještě nestalo, takže jsem se snažil hlavně udržet Pavla. To se nakonec povedlo, ale jelikož mi sjezdy vůbec nejdou, nebo spíše strach mi to nedovolí více pustit v zatáčkách, ve stoupání na Troják už byl Pavel zase nějký ten metr předemnou. Na občerstvovačce jsem si vzal za jízdy jen banán a jel dál. Až do Kašavy to je v postatě pořád z kopce, Pavel byl pryč, ale já naštěstí nejel sám, takže to také docela jelo. Za Kašovou další, sice krátké, ale docela prudké stoupání a až do Fryštáku je to nahoru dolů :-). Tady jsem jel sám, jelikož jsem si dal tyčinku a dvojce co jela se mnou mi ujeli a za mnou nikdo. No neva za Fryštákem jsem je stejně opět dojel a to už jsme před sebou opět viděl týmového kolegu, kterého jsem dojel v dalším pěkném stoupání na Hadovnu, Pavel se nějak necítil fit, minulý týden jel naprosto v pohodě, ale dnes to nebylo ono, holt každý den není posvícení :-). Ve sjezdu jel tentokrát opatrně i Pavel, cesta špinavá od lesáků, což bylo asi někomu už osudné, kaluž krve na zemi a přítomnost sanitky domu nasvědčovaly. Rusavu jsme projeli v klidu a čekalo na nás poslední stoupání, ale za to nejprudší Grapy. Já se stále cítil docela v pohodě a i když mně Grapy daly pořádně zabrat podařilo se nám i pár závodníků předjet. Následovala spojovačka k Hostýnu a pak sjezd do Bystřice. Vše dopadlo v pohodě a přiblížili jsme se skupince před náma. A tady jsem měl trochu krizi, nějak mi ve sjezdu ztuhly nohy a nechtělo to vůbec jet. Naštěstí i přes trápení jsme skupinku ve stoupání do Slavkova docvakli a chvilku se vezli, nohy si odpočinuly a začaly opět pracovat a aktivně jsem se zapojil do určování tempa a na čele jsem pravidelně střídal :-). V Prusinovicích byla občerstvovací stanice, kterou jsem, ale také jen projel, nohám to šlapalo velmi dobře, hlad jsem neměl, pití jsem měl, tak proč zastavovat, a taky jsem se bál, že mi opět vytuhnou nohy. Jen jsem tady ztratil Pavla, který nemohl odolat, když viděl nalitou kofolu :-).  Ale nezastavil sám a skupinka se zmenšila a za Prusínovicema už jsme byli jen čtyři. Mrknul jsem na hodinky a čas vypadal velmi dobře, že bych to mohl zvládnout pod čtyři hodiny a to by bylo super, v takový čas jsem před stratem ani nedoufal. Pořád jsem se cítil dobře, do cíle už to není daleko nemá cenu se na něco šetřil, tak jsem ve stoupání za Prusinovicema se do toho trochu opřel a na vrcholu se otočím a za mnou nikdo, škoda, ale čekat nebudu jedu co to jen jde. V Dřevohosticích další nehoda, řidič fábie odbočoval a nedal přednost jedoucímu cyklistovi, asi to byla pěkná rána, přední sklo zničené, ale cyklista seděl na lavičce, snad to nebylo nic vážného. Za Dřevohosticema jsem začal stíhat dva závodníky a když v Hradčanech, neodbočili na dlouhou, bylo jen otázkou času kdy je sjedu, což se mi nakonec podařilo před Pavlovicemi a začali jsem stíhat skupinku asi osmi lidí před námi. Docvakli jsme ji před Tučínem, chvilku jsem si odpočinuli a opět jsem se ocitli na špici a snažili se udávat tempo. Kostky v Radslavicích jsem přežil, i když docela vydrncán, ještě že mám karbonová řidítka, a už jen kličkování po Prosenicích a přes Žebračku do cíle. Sice nás jelo asi deset, ale střídat na čele se nechtělo nikomu, takže jsme se střídali jen dva. Já už do toho bušil co to jen šlo, ale nikoho se nám utrhnout nepodařilo, takže v nájezdu do cílové rovinky, najednou někteří začali spurtovat, na to já už neměl dost sil, a tři spurtéři se dostali přede mně a já protínal sílovou pásku v čase 3:57:28.225. Po dojezdu do cíle za mnou přišel spolutahoun ze skupinky :-) a poděkoval za udávání tempa, což mě potěšilo :-). Musím říct, že jsem hodně spokojen, zlepšení o cca 37 min. je slušná práce a nakonec obavy, jestli jsem to nerozjel moc rychle byly také zbytečné. Jardo, trénink nese své  ovoce, díky :-). I jízda ze začátku v balíku, z které jsem měl lehké obavy, a pak ve skupinkách, jsem zvládl dobře.  

Chvilku po mě dojel do cíle i Pavel Novák, dali jsem si pivko a spokojeni, že už to máme za sebou, jsme pokecali a probrali dojmy ze závodu se známýma. Ještě jsme stihli dojezd Ječmínka do cíle, který rozumně zvolili střední trasu, pak už jen výborný řízek s bramborem ve školní jídelně a jelikož se začalo počasí kazit, raději jsem už jel domů a nabíral síly na večer, to mě ještě čeká Mamut after párty s pečenou krůtou na Labuti :-).