10. ročník silničního závodu Mamut tour 2010

Tak jsem se poprvé postavil i na start cyklistického závodu.  A moc se mi to líbilo :-).

Příprava na sobotní závod začala už v úterý, kdy jsem si domluvil výměnu řetěze a kazety 12/23 za 12/28, aby se mi jelo lépe do kopců a návleky na ruce a kolena, jelikož má být v sobotu zima. Od středy se počasí ještě zhoršilo a pořád pršelo, takže koupě pláštěnky, že v sobotu pršet nebude :-). Páteční oslavu jsem opustil za včasu, vyzvedl jsem číslo mně i Jirkovi Večerkovi, ještě večer zprovoznil kadenční čidlo, nachystal věci a šel brzo spát, abych byl na zítra fit :-). Ráno bez deště a předpovědní modely déšť aspoň na dopoledne neplánovaly, takže pláštěnka zůstala doma. S Jirkou jsem byl domluven, že přijede k nám, a společně potom vyrazíme na start, což se také stalo :-). Jediné co mě trochu znervozňovalo byl fakt, že po opravě jsem kolo nemohl vyzkoušet, zda je vše v pohodě. Nezbývalo než věřit, že bude :-). Před startem jsem potkal Ječmínka, který byl stále rozhodnut, že pojede dlouhou trať. Jelikož s cyklistickým závodem nemám žádné zkušenosti, a nehodlal jsem atakovat čelo závodu, postavili jsme se na konec startovního pole a než jsme se nadáli byl tu start. Chvilku trvalo, než se startovní pole dalo do pohybu, ale i my na konci se dočkali a mohli jsme šlápnout do pedálů. Ječmínka jsem ztratil hned na začátku, ale s Jirkou po boku jsme se pomalu rozjížděli, a od Prosenic se pomalu posouvali kupředu a začali předjíždět pomalejší závodníky, což mě bavilo :-). Na kostkách v Radslavicích Jirka ztratil bidon a chvilku jsem ho ztratil z dohledu, ale před prvním stoupáním v Pavlovicích už byl za mnou a už tady jsem ocenil lehčí převody, kopec jsem vyjel v pohodě :-). Musím říct , že už od začátku se mi jelo dobře, ale pořád bylo ještě hodně kilometrů před námi hlavně tři stoupání, takže jsem jel tak, abych se cítil v pohodě, ne na krev. Z Pavlovic až do Bystřice to je tak nahoru dolů, někde u Sovadiny jsem dojel Ječmínka, který byl stále ještě rozhodnut jel dlouhou, jel pomaleji, takže jsem prohodil jen pár slov a jel dál svým tempem. I Jirka byl  najednou pryč, ale před Bystřicí mě sjel a opět jsme jeli zase spolu. Za Bystřicí se oddělili ti co jeli jen 65 km trasu, my to točili směr Tesák, první a nejdelší stoupání ze tří. Na začátku nás jelo asi šest, Jirka mi asi 20m ujel, ale zbytek stoupání se mezera nezvětšovala a já jel vlastně také sám, jelikož zbytek našemu tempu nestačil. Do kopce opět pár předjetí a už tu byl vrchol, tak rychle jako dnes, jsem Tesák ještě letos nevyjel a nebylo to na krev :-). Pokračovali jsme dál, po sjezdu a krátkém výjezdu na Troják, jsem si na občerstvovačce dal banán a musli tyčinku zapil to ioťákem a frčeli dál. V této fázi závodu se toho moc neudálo vesměs stále z kopce, za Kašavou krátké, ale prudké stoupání a až do Fryštáku to je jak na houpačce, v dáli vidíme větší skupinku a pomalu ji sjíždíme. A už tu je tu druhé těžší stoupání na Hadovnu, před kterou si ještě odlehčíme a jdeme na to. Ve stoupání nám to docela jede a členy skupinky, která se už roztrhala, pomalu stahujeme a na vrcholu cvaknem všechny, sjezd jedu opatrně po předchozích zkušenostech vím, že je cesta od lesáků znečištěná tak raději opatrně :-). V Rusavě už nás je opět skupinka a čeká nás poslední, nejkratší, ale nejtěžší stoupání na Grapy s až 20% stoupání, bohužel mi těsně před stoupáním spadne řetěz, takže vjíždím do stoupání na konci skupinky, jedou strašně pomalu, tak je hned předjíždím, ať se vedle nikoho ve zbytku stoupání nemusím motat. Převody super a i ve stoupání na Grapy předjíždím dva jezdce předemnou celkem v pohodě. Na vrcholu jsem před Jirkou, ale jede kousek za mnou, v lese je stejně mokro, takže jedu pomalu a Jirka je za chvilku zase za mnou :-). Sjezd z Hostýna do Bystřice také zvládám a cítím se pořád dobře. Jirka už trochu ztrácí, na občerstvovačce v Hlinsku doplním ionťák, sním banán a rohlík se salámem co si vezu sebou a jedem dál, za Prusínovicema už na nic nečekám a jedu co to jde, sice proti větru, ale jede to pěkně, Jirka jede kousek za mnou, v dáli vidím dva závodníky a cíl je jasný zkusit je docvaknout, což se mi daří těsně za Dřevohosticema, nikdo se do háku nechytne, takže jedu stále sám a jsem v Hradčanech, kde je další dělení tratí, já jedu jen 120 km, točím doleva, příští rok zkusím točit do prava na 210 km :-),  a v posledním krátkém, ale prudkém stoupání za Hradčany předjíždím dalšího závodníka. Z Pavlovic to frčí z kopce a snažím se jet co to jen jde, sjíždím, další oběť, málem ale padám, do odbočky před Tučínem na Radslavice vjedu moc rychle, je zde štěrk, který mě tak rozhodí, že jsem málem skončil v příkopu, naštěstí jsem to ubrzdil na krajnici. V Radslavicích přetrpím úsek na kostkách nic neztratím, a v Prosenicích ještě jedna menší komplikace, sjel jsem dva závodníky, a ti se dokázali udržet, bohužel v kličkované v Prosenicích zrovna jel náklaďák s kontejnerem, já využil okamžik, kdy se motal v zatáčce, kterou nemohl vybrat a tím jsem se stihl myškou dostat před něho a opět jel sám. Do cíle už to byl jen kousek, ale ještě se mi podařilo předjed dva závodníky a už jsem si to pomalu točil do cíle svého prvního cyklistického závod, kde mě mohutně povzbuzuje manželka s klukama :-). Čas se nakonec zastavil na 4:32:20, což stačí na 116 místo ze 150, a 44 z 55 v kategorii. Asi minutu po mně dojíždí i Jirka.
Po krátkém vydýchání, se chvilku motáme v areálu, a najednou vidím Ječmínka, jak už je také v cíli, rozumně jel také raději jen krátkou a zážitky ze závodu jsme probrali u piva, což bylo pozitivní a smutek, z nezvládnutí dlouhé byl rychle pryč :-). Pak už jen nakrmení se v jídelně školy, kde jsem si v ceně startovného mohl vybrat buď řízek a nebo čínu s rýží, vybral jsem si čínu, byla výborná :-). Pak už jen přesun k domovu a pro dnešek je odsportováno :-). Nechci se chlubit, ale se svým výkonem jsem spokojen. Nepřepálil jsem začátek a zbylo mi dost sil na závěr, možná až moc :-), kdy jízdu znepříjemňoval protivítr. Asi něco do sebe budou mít najeté kilometry za duben :-). Celkové výsledky jsou zde.
Co se týká organizace závodu, vzhledem k tomu, že to byl to můj první cyklozávod, moc srovnávat nemohu, ale z mého pohledu to byla velmi vydařená akce. Od zaregistrování po bezproblémovém vyzvednutí čísla s jednorázovým čipem, po zabezpečení kritických úseků na křižovatkách regulovčíky, až po vybavenosti občerstvovaček, hojně toho bylo i pro nás na konci, a výborným hlavním jídlem po závodě, prostě jsem nenašel nic co by mi vadilo, bylo to vše super a už se těším na příští ročník, kdybych chtěl zkusit poprvé dlouhou :-).