22.ročník Hornické desítky Frýdek-Místek

Na tento závod jsem se moc těšil. Jednak už uplynulo hodně času od mé první a zárověň rekordní desítky a naskytla se příležitost s tímto časem, na kterém už byly pavučiny, něco udělat. Od známých jsem slyšel, že Hornická desítka ve Frýdku-Místku je prý velmi pěkný rovinatý závod-běžený na tři okruhy v délce 3333 m :-), ideální na zlepšení osobáčku.

V sobotu ráno, jako před každým závodem, se dostavila mírná nervozita. V koutku duše jsem očekával zlepšení svého času na desetikilometrové trati, ale speciálně jsem na tuto trať a závod netrénoval, tak jsem raději zůstával při zemi, a říkal jsem si ono to nějak dopadne. Ráno jsem vstával v 6:00, ne že bych nemohl dospat, ale synátoři usoudili, že už se spalo dost dlouho a mají hlad. Manželka nachystala snídani, ale já už stejně dál spát nemohl, a navíc se starším jsme šli na hokejový trénink na 7:45. Dopoledne uteklo jak voda, lehce jsem pojedl nachystal věci, a v 13:10 jsem vyzvedl bráchu a další dva kámoše (Davida s manželkou a Petra) a vyrazili jsme. Cesta utíkala rychle, v autě bylo veselo, nervozita byla jen s tím, že nám začala blikat hned po výjezdu kontrolka stavu paliva a po nátlaku jsem zastavil v Příboru kde jsme natankovali, jelikož jsem měl hlad koupil jsem si i musli tyčinku. Po chvilce hledání parkovacího místa jsem zaparkoval a hurá na registraci. Registrace proběhla v pohodě a číslo se jménem potěšilo :-). Najít šatny také nebyl problém, v klidu jsme se převlékli a odlehčili na WC a s bráchou jsme se chtěli trochu rozběhat. David s Petrem už byli pryč, prý mají žízeň a jdou na pivo, tomu jsem moc nevěřil, ale bohužel to byla pravda. My s bráchou jsme chtěli najít aspoň manželku a předat jí batoh. Omyl. Manželku jsme nenašli, opravdu seděli v hospodě a na start doběhli asi 3 min před výstřelem. Brácha celkem už dost nervózní nakonec musel dát batoh k časoměřičům a na rozklusání už nezbylo moc času, protože se už začali všichni seřazovat na startu. Vždy si říkám stoupni si dopředu, ať se nemusíš tolik protláčet dopředu, opět se to nepovedlo a než jsem našel bráchu předemnou plno. No co už budu se muset opět prodírat pomalu dopředu. Startovní výstřel, jako už normálně překvapil většinu startovního pole, a protože start byl společný jak pro závod na 10 km tak i pro Kondiční běh na 3333 m, než jsem se dostal na koberec s měřením času uběhlo cca 10 s. Naštěstí po startu se běželo širokou ulicí a startovní pole se roztáhlo, jak do šířky, tak hlavně do délky :-). Prvních asi 500 m to byl docela sprint, aspoň mě se to zdálo, chtěl jsem se dostat co nejvíc dopředu, lidí hodně a po nábřeží je cesta přece jenom užší, první cíl se povedl, po  chvilce už nebyla taková tlačenice a začal jsem běžet svým tempem. První okruh byl poznávací, trať vedla po asfaltu od Národního domu směrem k výpadovce na Frýdlant, pak vlevo mezi vilkami a po nábřeží po zámkové dlažbě přes park, kde se proběhly 4 ostré zatáčky a pak už jen rovinka ke startu. Běželo se mi dobře, nezdálo se mi, že bych začátek přepálil a čas prvního okruhu 13:47, byl nadějný, bylo jasné, že pod 40 min to nebude, ale osobák by mohl padnout, ještě, že startovní pole bylo tak početné a vždy se našel někdo, koho jsem se mohl držet :-). V druhém okruhu jsem trochu zpomalil, ale stále se mi běželo docela dobře a snažil se držet své tempo, pořadí se moc neměnilo, pár běžců jsem předběhl pár zase mě, jediné co mě trochu zaskočilo, byl jeden co měl na sobě bavlněnou košili, menšestrové kalhoty a na nohách měl "traktorky", jelikož jsem nezahlédl číslo, tak jsem si říkal, že to asi bude nějaký doprovod a běžel jsem stále svým tempem. Druhý okruh jsem zvládl za 14:31, stále dobrý čas na překonání osobáčku. Poslední okruh byl z mého pohledu velice zajímavý, po proběhnutí cíle mně začali trochu tuhnout nohy, snažil jsem se to rozběhnout, ale moc to nešlo, na 7 km mě předbíhal starší borec dres (tílko a trenky) měl z MK Seitl Ostrava. Byl menší, žádné vlasy (dle výsledků jsem pak zjistil, že to byl Josef Smola ). Osobák není zadarmo, vyhecoval jsem se a snažil jsem se ho držet, což se mi povedlo a spolu s náma běželi další 3 běžci. Držel jsem se v závěsu, už se běželo docela rychle, holt cíl se blížil nebylo proč se šetřit. Asi 1,5 km před cílem jsem šel do čela skupinky a snažil jsem se zrychlit a skupinku roztrhat. To se mi povedlo a za chvilku jsme běželi už jen dva, a podle vzdalujícího se dechu jsem po chvilce běžel sám, první běžec předemnou asi 50 m. Konec nábřeží se blížil a už mně zbývaly jen 4 ostré zatáčky v parku a rovinka k cíli a já se stále k běžcům předmnou přibližoval. A koho jsem to nepoznal byl to náš známý, co si vyběhl jen tak lehce v kalhotách a košili. Evidentně už toho měl dost a já na něho ztrácel asi 30 m. Přece mě neporazí někdo, kdo je oblečený jak na výlet. Našel jsem v sobě poslední zbytky sil a vybičoval jsem se k finiši. V poslední zatáčce před cílovou rovinkou jsem "výletníka" doběhl a hned šel před něho i před běžce před ním. Možná je to zaskočilo, že je možné, aby je těsně před cílem někdo předběhl, ale nechytl se ani jeden a já se přibližoval k cilí, bylo to už na krev a k vlastnímu překvapení jsem při dýchání vypouštěl jakýsi hekot ( hned jsem si vzpomněl na Hejkálka), který asi upozornil závodnici přede mnou, že se někdo blíží a také zrychlila a už se mi ji nepodařilo předběhnout. Probíhám cílem, zastavuji hodinky a jsem rád, že popadnu dech. Po chvilce se podívám na hodinky 42:32, poslední okruh za 14:13. Hurá, tak se to povedlo osobáček je na světě, za tu dřinu to stálo. V celkovém pořadí mužů jsem byl 184 z 313 a ve své katagorii M-A do 35 let 51 ze 79. O to víc si ho cením, jelikož jsem se v poslední době speciálně na zlepšení na desetikilometrové trati nepřipravoval, poslední měsíc jsem spíš běhal nějaké objemy na listopadový maraton v Ostravě.
Brácha doběhl také v osobáčku, aby ne, když je to jeho první desítka :-), v čase 45:28. David s Petrem nadopovaní pivem v čase 47:58. Výsledky 22.ročníku Hornikcé desítky muži a ženy.
Pokud bych měl zhodnotit celý závod, samá pozitiva a sociální jistoty :-). Registrace proběhla v pohodě, závod bez problému, po závodě občerstvení dostačující, šatny sprchy v pohodě, vrácení čipu a vyfasování pamětního trika také bez problému. Jen v tombole jsem nic nevyhrál. David vyhrál chocapic a müsli, když o cenu málem přišel, seděl opět u piva a tam nebylo ze sálu slyšet, kdyby pro něho brácha nešel neměl by nic :-). Za něho se mi pro cenu nechtělo jít, co kdybych vyhrál první cenu a šel tam podruhé :-).

Nakonec jsem potkal i jednoho účastníka z fóra. Po doběhu do cíle, kousek ode mě se vydýchával vysoký mladík v modrém tragédím tričku na čísle jméno Tomáš Kalina. No vida forest, pozdravili jsme se prohodili pár slov, prý se mu závod moc nepovedl a za chvilku už byl zase pryč :-). Příště musím vypilovat, jak potkat s více lidmi z fóra:-).