Olomoucká pětka na dráze

Tak jsem si poprvé vyzkoušel závod na atletické dráze. V Olomouci se konal XIII. ročník "Olomoucké pětky" na dráze a tak jsme se s bráchou rozhodli tento závod vyzkoušet. Je to kousek od domova, tak by byl hřích závodu se nezůčastnit. Na dráze jsem ještě žádný závod neběžel a tak jsem byl zvědav jaké to je kroužit po 400 m okruhu 12,5 kola. Už od rána jsem se těšil, ale zároveň jsem byl i trochu nervózní. Ani nevím proč, stále jsem si říkal, pořád běhaš, klidně bych tomu mohl říct trénink, dlouho jsem na žádném závodě nebyl, a co když se mi ten závod nepovede, čas nebude stát za nic a co potom. Naštěstí nic se nepotvrdilo a domů jsem se vrátil opět spokojenej.

Závody začínaly v 16:00, nejdříve běželi žáci a pak ženy, a muži rozdělení podle kategorií od D, B, C, A. Navíc A byla rozdělena na běžce do 19 min a nad 19 min. Brácha pro mě přijel v 16:00 a vyrazili jsme hurá směr Olomouc. Pro bráchu to byl teprve druhý závod, ale taky se těšil, určitě i díky tomu, že chtěl vyzkoušet nového Garmina 305, je to moc šikovná věcička a a běžet proti panáčkovi v hodinkách je neskutečný . Po příjezdu jsme se v klidu zaregistrovali do kategorie A nad 19 min, převlékli se a hurá se trochu rozběhat. Na schodech jsem potkal našeho rekordmana v počtu uběhnutých maratónů pana Březinu, závod už měl za sebou a prý to byl pěkný výklus. V 68 letech 5 km "vyklusal"za 25:30, docela slušný výkon. Jen tak mimochodem říkal, že v Kladně se asi neobjeví. 8.9. je v Ostravě Mistrovství republiky veteránů v maratónu a Mistrovství Moravy a Slezska a Česko-Polsko-Slovenský pohár v maratónu a přece jen je to z Přerova blíž do Ostravy než do Kladna. Ale kdoví třeba přijede. No nic to bylo jen takové malé odbočení. Celodenní nervozita ze mě spadla po vyběhnutí na dráhu, v klidu jsme se rozcvičili a čekali na začátek našeho závodu. Rozpis začátku jednotlivých běhů nabral asi 15 min skluz, ale vzhledem k tomu, že bylo příjemné počasí vůbec mi to nevadilo. Aspoň jsme mohli v klidu sledovat jak se jednotliví účastníci s tratí perou. Brácha po zhlédnutí některých "chrtů" trochu začal pochybovat, co tu vlastně dělá, že to bude ostuda, tak jsem ho uklidnil, že i kdyby doběhl poslední na dráze nebude nikdo, kdo by se mu posmíval. Trochu ho to uklidnilo a pomalu jsme se začali seřazovat na startu, celkem nás bylo 9, všichni dobře naladěni a spokojení, že určitě v tomto běhu doběhnou v první desítce, výstřel a hurá do toho. Hned na začátku se odpojila 3 člená skupinka, s kterou jsem nebyl schopen držet krok, a tak jako většina mých závodů tahouna jsem si musel dělat sám, i když tentokrát jsem za sebou táhl ještě jednoho běžce. První kilometr byl pod 4 min, na můj vkus hodně rychle, (většinu mých závodů jsem běžel kolem 4:30), tak jsem si říkal, snad jsem to nepřepálil, ale kdyby kolega za mnou spolupracoval, mohlo by to zase být někde kolem 20 min. To se ale nestalo, kolega za mnou byl rád, že se mě drží, což bylo patrné z jeho dosti hekavého dýchání, a tak jsem to musel odtáhnout sám. Byl jsem překvapen, jak se mi docela lehce běží, žádná křeč, ani jsem nebyl moc zadýchaný. Byl to můj první závod na dráze i na 5 km trati a tak jsem se snažil běžet tak, abych v závěru nevytuhl a udržel tempo a vystupňoval závěr. Jediné co mi dělalo potíže byl kolega za mnou. Stále se mě držel jak čert kříže a ne a ne se ho setřepat. Blížil se konec závodu a začal jsem se obávat, toho, že ho odtáhnu celý závod a on mě pak v závěru předběhne. Do cíle závodu zbývaly 3 kola, už mi bylo jasné , že to pod 20 min nebude, ale do 21 min jsem to chtěl udělat. Začal jsem trochu zrychlovat, kolega za mnou začal čím dál víc hekat, poslední kolo, řekl jsem si teď a nebo nikdy, ještě víc jsem zrychlil, kolega už neudržel mé tempo a začal se ode mne vzdalovat, bylo mi jasné, že se přede mě nedostane, posledních 100 m už sprintuji co to jde a hurá cíl. Výsledný čas je 20:47,9, z 9 startujících dobíhám 4. Brácha dobíhá kousek za mnou a na to, že je to jeho druhý závod a pravidelněji běhá asi od května je jeho čas 21:16,5 víc než solidní. Výsledková listina je zde
Mé obavy ze špatně zvládnutého závodu se naštěstí nepotvrdili. Poprvé jsem zaběhl závod v tempu pod 4:10 s čímž jsem velice spokojen a závod na dráze mě mile překvapil. Už teď si říkám, že to mohlo být zaběhnuté i rychleji, stačilo mít nějakého vodiče, kterého bych se mohl držet, zas na druhou stranu, aspoň mám co zlepšovat a uvidíme jak se s tím poperu na dalším závodě. Také vás, dobře zvládnutý závod, nakopne do dalšího běhaní ? Já začínal mít pocit, (možná proto i ta nervozita před závodem),že stále běhám, ale nemá to žádnou odezvu. Naštěstí po tomto závodě je vše zažehnané a už se těším, jak opět vyběhnu.
Na závěr mě zaujala organizace závodu, kdo by čekal mladší generaci byl by rozhodně zklamán. S velkým nadhledem a přehledem se o bezproblémový průběh závodů starali pořadatelé v důchodovém věku, také bych chtěl mít v jejich věku tolik vitality a obětavosti. Za to jim patří určitě poděkování.