7. ročník Oseckého triatlonu

Sice jsem nechtěl žádný report psát, ale nejspíš to bude jeden z mála letošních závodů, tak nakonec pár řádků napíši. Na Osecký triatlon jsem se přihlásil jen z jednoho prostého důvodu.  Zatím jsem absolvoval vše šest ročníků a nechtěl jsem přerušit šňůru. Věděl jsem, že plavání a kolo by neměl být problém a na běhu se uvidí, při nejhorším to bude pěkná procházka.

V pátek jsme jeli na chatu, a já na kole a v rámci cesty jsem si vyjel kopeček v Hlinsku, no bude to dřina. V sobotu jsem v klidu před jedenáctou vyjel, cesta v pohodě, dojel jsem těsně před týmovou skupinou, co jeli z Přerova. Proběhla rychlá registrace, dali kola do depa, nachystali vše potřebné, opět všichni jaké to bude dnes trápení, ( jediný Vašek tentokrát nelhala a opravdu mu to na kole moc nejelo ) a šlo se rozplavat. 

A tak nějak to uteklo a už se startovalo. Plavání je jednoduché, plave se přes celý Jadran, tam se vyleze z vody, krátký přeběh a plave se zpět.  Tentokrát jsem si stoupl na levou stranu, přede mnou Ivo Vrba, byl za chvilku  pryč, tak jsem měl volné pole. Na volné vodě bez neoprenu jsem toho moc letos nenaplaval, no vlastně byl jsem jednou, ale začátek celkem dobrý, jen mě někdo pořád chytal za nohu a před výlezem z vody se trošku bojovalo o pozici. Škoda, že se muselo z vody, tady jsem ztratil nejvíc, přeběh, to bylo jen takové cupitání a jak už jsme byl zase ve vodě, skupina už byla pryč, takže jsem si pěkně plaval za své :-).

Ale plavalo se mi dobře a z vody lezu spokojen, jen o cca 30s pomaleji než loni, depo také celkem rychlé a už sedám na kolo.  Zároveň sedá na kolo i Čuřa, jedu za ním, ale je to moc rychle a mám náběhy na křeče do stehen, musím zpomalit. Naštěstí krátké zpomalení pomohlo a nohy dál pracovaly už v pohodě. Docela pěkně fouká, takže jet ve skupině je velká výhoda. První stoupání na Hlinsko skupinu neuvisím, ale  naštěstí je pořád s kým jet a rovinku proti větru nemusím jet sám. Pořád někoho sjíždíme a nakonec za Sušicemi jedu ve velké skupině. Bohužel ve stoupání na Hlinsko opět nejsem schopen se udržet a stoupání absolvuji sám. Ještě, že na rovince proti větru jsem dojet a nemusím sám. Závěr kola už byl celkem v pohodě, ještě jsem těsně před cílem šlápl do pedálu, abych byl na případné fotce vidět, jelikož jsem věděl, že na běhu se budu už jen propadat startovním polem. Depo v pohodě jdu na to. Začínám s rozvahou vůbec nevím jak bude koleno reagovat, na občerstvovačce doplním tekutiny vezmu meloun a snažím se běžet. Zatím dobrý, škoda, že to není celé po asfaltu, jakmile se seběhne na trávu jde to o poznání hůř. To, že jsem stále předbíhán neřeším, jsem rád, že vůbec můžu trochu běžet. Část běhu v terénu je konečně za mnou a je tu opět asfalt, hned se běží líp, ale na nějaké extra zrychlení to není :-(. Naštěstí už to je jen kousek do cíle, pokusím se zrychlit a ono to jde, doběhnu dva závodníky přede mnou, bohužel v cílové rovince také zrychlili, mrknu za sebe nikdo v dohledu, nechám je a dobíhám do cíle v čase 1:51:53 , celkově to dělá 65 místo ze 134 závodníků a 17 místo v kategorii ze 34. Výsledky jsou zde.

Následovalo, občerstvení, sbalení věcí, posezení u piva a klobásy, která byla v rámci startovného, počkalo se na vyhlášení, tombolu a po ještě nějaké to pivku se jelo domů :-).
Závod, tak jako vždy po organizační stránce zvládnut bez problémů a vše klapalo jak mělo.

A co se týká mého výkonu, cíl jsem viděl, koleno vydrželo co více si přát. Plavání v pohodě, kolo bylo mi jasné, že ve stoupáních nebudu stíhat, ale i tak to bylo jen o 3 min pomalejší než loni a běh o 9 min. pomaleji, po půl roce zdravotních problémů a neběhání, jsem rád, že jsem to vůbec nějak uběhl. Já musím být spokojen už jen s tím, že se můžu na start závodu postavit a doufat, že to bude lepší a lepší :-). . Přemýšlet co kdyby stejně nemá smysl....