13. ročník silničního cyklomaratonu Mamut tour

Letošní rok jsem se rozhodl, že pokud to jen trochu půjde a aspoň někdo se připojí pojedu královskou etapu 212km s převýšení 3741 m.

Nejprve jsem byl domluven s Martinem Hrazdirou, ale ten vzhledem ke svému zdravotnímu stavu účast na Mamutovi odpískal úplně, naštěstí se, ale v našem týmu našli další odvážlivci a nakonec ve složení Aleš Dedek, Jirka Pivec a Pavel Jurčík (Čufa) a já plus doprovodné vozidlo jsme se postavili na start.

Já se byl zaregistrovat v klidu v pátek, bez fronty a problému. Jediný problém bylo počasí, v pátek stále pěkně, ale na sobotu hlásili vytrvalý déšť. Bohužel se předpověď naplnila a už v noci na sobotu se rozpršelo. Co se dá dělat,  přibalil jsem si pláštěnku a návleky, něco na převlečení, kdyby přestalo pršet a kvalitně posnídal čerstvý rohlíček a koblížek a vyrazil na výstaviště, kde byl start. Aldovo auto jsem našel v pohodě, chvilku ještě váhání co si obléci, ale nakonec volba jet hned v pláštěnce byla ta správná :-). Nějak to uteklo a už se blížil čas startu a jelikož byly trochu zmatky, na startovní čáře jsme se nějak nesešli. Na Garminovi jsem si nastavil virtuálního partnera na průměrnou rychlost 23 km/h, čas k dokončení dlouhé trasy je spočítán na průměrnou rychlost 22 km/h, tak ať máme trochu náskok, a že bychom jeli až tak pomalu s tím jsem nepočítal :-). 

A je to tu start a celé startovní pole se rozjelo a jako obvykle se začalo závodit hned od začátku a ne až za Přerovem, tím pádem nám s Čufou ujel balík a už jsme ho nedojeli. Nevadí, fičíme za deště celkem svižně až do Pavlovic, kde je první stoupání, po něm konstatujeme, že tak to nepůjde v takovém tempu to nemáme šanci dokončit. Lehce jsme zpomalili a po chvíli jsme dojeli i Aldu s Jirkou. Domluvili strategii, Alda se ujal tempa a jelo se pohromadě. Do Bystřice to uteklo a už tu bylo první stoupání na Tesák, dokonce na chvilku přestalo pršet a Alda uvažoval, že se přezuje do suchých treter, bohužel než se dojelo na občerstvovačku na Troják, opět se, tentokrát ještě vydatněji rozpršelo.

 Sjezd z Trojáku se jel opatrně, hustě pršelo a navíc opět  kolem Držkové se jela rally Kopná a byl zde přejezd závodních aut mezi RZ. Zatím vše probíhalo v pohodě, a už tu bylo další prudké stoupání na Hadovnu, sjezd se musel jet hoodně opatrně, jelikož díky těžbě dřeva závěrečná pasáž připomínala spíše cyklokros. I tohle jsme zvládli a je na řadě jedno z nejprudších stoupání na Grapy. Zde se nedá jet pohromadě, počkáme se na vrcholu :-). Pořád prší, naštěstí se jede pohromadě a k nám se vždy někdo přidá, po rovinkách se střídá docela to ubíhá. A jsme u další občerstvovací stanici v Prusinovicích v klidu zastavíme a pořádně se najíme, už jsem měl hlad, takže čerstvý rohlíček ( několik :-) ) se sýrem a salámkem přišel vhod, vše zapít coca-colou a jede se dál. Pořád se cítím v pohodě a i když stále prší na metě, kde se dělí tratě točíme doprava a jedeme si užít ještě stovečku.

Pořád jedeme skupina kolem 6-8 lidí, což je dobře. Já se cítím celkem fajn, ale pro jistotu si dám shlehu, do cíle je ještě daleko :-). Čeká nás další prudší stoupání na Foncky, před kterýma ještě máme menší potyčku s řidičem, který jel v Podhradní Lhotě jak hovado a těsně po našem předjetí dupl na brzdu jelikož to protisměru mu jel autobus a my to jen tak tak to ubrzdili a vyhnuli se mu. Ještě vylezl z auta a místo omluvy začal nadávat, to bylo něco na Aldu a málem se schylovalo k bitce :-). Naštěstí zůstalo jen u slovní výměny názorů a jelo se dál. Po Fonckách tu bylo opět občerstvení na Trojáku a pořádná žranice :-). Já se cítil v pohodě, jen kolo začínalo pomalu vypovídat službu, díky sjetým špalkům moc nebrzdila zadní brzda a přehození na malou placku jsem musel provádět nohou :-). Před posledním stoupání na Lázy mě lehce začaly chytat křeče do vnitřní strany stehen, naštěstí jsem to ustál, lupnul jsem si carbonex a mohl jet dál :-).

A je tu poslední občerstvovací stanice, opět se pořádně nadlábnem a s pocitem, že už se to točí pořád jen k Přerovu frčíme vstříc posledním cca 40 km. Já se cítím v pohodě a to i v posledních kratších stoupání nad Hubertem tak i ve Hlinsku. Projedme Pavlovice a pak už je to buď rovina a nebo mírně z kopce :-). Projedeme bez problému Prosenice a už jen rovinka přes Žebračku a je to za náma. A to by nebyl Alda, aby nezačal asi kilometr před cílem nastupovat, chytnou se i ostatní no a najednou jsem ze šesti lidí na konci. To se mi moc nelibí, tak seberu ještě poslední zbytky sil a i díky menší komplikaci v cílové rovince, kdy nám cestu v nejužším místě, kde je vjezdová brána zatarasí dodávka, dojíždím do cíle jako třetí :-).

Po dojezdu, jsme se rychle převlekli do suchého, chvilku pokecali a frčeli do jídelny na výborný řízek s bramborem. Při jídle ještě zhodnotili závod a jelo se domů.

Paráda, ještě před čtyřmi lety, kdy jsem jel Mamuta poprvé, ale jen střední trasu,  by mě nenapadlo, že bych tuhle trasu mohl zvládnout a teď se to stalo skutečností. Alda jako lídr týmu udával rozumné tempo, tak abychom to celé ujeli. Kdybychom to nechali na Čufovi, první kopec a mohli bychom jet domů :-). Aldo ještě jednou díky :-). Doprovodné vozidlo bylo také fajn, bylo vše po ruce a i podpora p. Klakurky potěšila :-). Škoda jen toho počasí, skoro celou dobu pršelo, a když nepršelo a nejel jsem na špici, stejně mě pěkně osvěžovala voda od zadního kola :-). Jinak byla akce opět slušně zorganizována, jen by příště cílovou rovinkou nemusela projíždět dodávka, ta asi nezávodila :-(. Záznam z garmina  je zde a celkové výsledky zde.