Pilman 2012

Ještě než se pustím do hodnocení samotného závodu, nebýt zaplaceného startovného nezúčastnil bych se. Nerad jedu na závod, aniž bych se aspoň trochu nepřipravil, ale jelikož je mi líto každé propadnuté koruny a neúčast by znamenalo automatické propadnutí startovného do Žďáru jsem jel. Nehledám výmluvy, je to jen  holé konstatování. Před Slovakmanem jsem se sice netrénoval, ale aspoň se trochu pohyboval, ale po něm jsem ani netrénoval a ani se nepohyboval. Tak nějak se to sešlo, že že týden po Slovensku jsem byl rád, po žiji , klukům už opět začala hokejová sezóna a tím se rozjely i tréninky na ledě, soustředění atd. Problémy se psem, který nám málem umřel, tak lítání k doktorovi, věnování se klukům, kámošovi jsem slíbil, že mu zbourám zděnou šopu a přestěhuji 3 palety tvárnic a k tomu večerní grilovačky, které přispěly k zvýšení mé váhy, a na trénink už tak nějak nebyl čas. Takže mé cíle byly opět zdárně dokončit s tajným přáním, aby na začátku mého času byla 5. To jen tak na začátek a teď k samotnému závodu.

V pátek jsem se byl lehce projet na kole, nějak mi v tom začalo skřípat, ještě že mám opravu kol hned vedle domu a kluci jsou ochotní a těsně před zavíračkou se mi na kolo mrkli, něco bylo se zadním nábojem a kazetou. Večer nachystání věcí, a spánek. Ráno jsem vyzvedl Jardu Zdráhala a vyrazili směr Žďár, počasí na dnešek mělo být aspoň pro mě ideální , pod mrakem a kolem 20stupňů. Jarda posnídal sladkou rýži, já ještě hlad neměl, tak jsem si říkal, že pojím až piozději, telefonát od manželky a že jsem si nechal všechno jídlo doma. Hmm co se dá dělat, už  jsme byli za Vyškovem a vracet se kvůli jídlu se mi vracet nechtělo, ve Žďáru koupím něco v marketu. Cesta ubíhala v pohodě, až tak, že jsem přejel exit z dálnice a asi 15 km jsem si zajeli :-). I se zajížďkou jsem dojeli pořád v dostatečném předstihu a to i s natankováním a s návštěvou v marketu, kde jsem si koupil ½ grilovaného kuřete, asi ne zrovna ideální jídlo, ale tak pěkně to vonělo :-).
Hned jsme se šli zaregistrovat, vše proběhlo hladce, bez front, tak to mám rád. Pak už jen klasika, motání se kolem startu zjištění že se díky nízké hladině vody plave jinak než loni, ale letos jsou povoleny neopreny, pokec, chystání kola a věcí, WC, a pomalu jsem se soukal do neoprenu.
Startovalo se z vody, už při samotném rozplavu mně bylo jasné, že to nebude ono, asi tomu moc nepomohlo ani, čtvrteční přeskládávání třech  palet tvárnic :-). Po startu je to celkem mela, ale po chvilce se vše uklidní. Tak po pětistovce už bych klidně uvítal kdyby se lezlo z vody, ruce bolí a vůbec mě to nebaví. První okruh ze dvou dokončuji, při pohledu na hodinky, za nějakých 19 min. žádná hitparáda, ale ještě nejsem poslední :-). Ve druhém, už ruce tak nebolí, dokonce se mi daří i dýchat na tři, ale žádné zrychlení se nekoná a závěrečný úsek od poslední bójky do cíle už je boj. Snad jediné pozitivum je, že plavání bylo bez křečí do lýtek. Čas plavní  42:20, depo celkem rychle za 1:47 a sedám na kolo. Jedou se tři okruhy a rovinu by jste zde hledali marně. Ale letos mi to v kopcích celkem šlo, tak tajně věřím, že ve mně něco málo zůstalo :-). Stále je zataženo, což je super jen by nemuselo tolik foukat. První větší stoupání zvládám docela dobře. Daří se mi i předbíhat, sice ne moc, ale každý předjetý závodník mě povzbudí :-). V polovině okruhu už mám na dohled Michala Dvorského, a ve stoupání do Vepřové jde vedle kola Jarda Zdráhala, bohužel prasklá špice a závod pro něho skončil. Měl po plavání solidní náskok, asi bych ho už nedojel a kdoví jestli doběhl. Já jedu dál při míjení Michala, s nadsázkou konstatuji, že už není motivace do závodu, Jarda nejede tak koho budu stíhat :-). První okruh dokončuji lehce pod hodinu, což je supe, jelikož okruh má něco přes 31 km. Když míjím závodníky v protisměru a je jich za sebou hodně, stačilo plavat o cca 5 min. rychleji a mohl bych jet s nimi, ale na kdyby se nehraje. Cítím se dobře, pravidelně piji, jím jen banán, tyčinku jsem na občerstvovačce nestihl. Pořád to celkem jede, bohužel skoro celý druhý okruh o samotě, nikdo v dohledu přede mnou, a mne předjedou asi jen dva závodníci a jedou moc rychle. Po druhém okruhu je čas něco přes dvě hodiny, což je pořád slušný a pořád se necítím nějak extra unaven. Beru si poslední občerstvení zase stihnu jen banán :-( , ale naštěstí mám sebou Powerbike tyčinku a ta hlad lehce zažene a konečně se mi i podaří k někomu přiblížit a předjet. Vyjedu poslední stoupání a jsem těsně za trojici závodníků, sjezd do Poličky v pohodě a už je to jen kousek do cíle. Kluci se snaží závodit já už se nikam nehoním a snažím se spíš vytočit nohy před během. Kolo je za mnou v čase 3:06:18, garmin mi naměřil 94,2 km což dává průměr přes třicet km/h, převýšení ca 1300 m., s výkonem na kole jsem spokojen. Sesedám z kola , probíhám přes koberec do depa, spokojen rozepínám helmu a v tom ke mně přiskakuje rozhodčí a ukazuje žlutou kartu, helma se smí rozepnout až  je kolo na stojanu. Já si to  ani neuvědomil, ale co se dá dělat. Opět jsem si helmu zapnul, počkal 15s a mohl pokračovat. I proto jsem měl depo poněkud delší za 2:12.
Nevím čím to, jestli delším odpočinkem v depu, ale hned od začátku se mi běží dobře, žádné náběhy na křeče a nebo ztuhlý stehna. Není to sice extra rychlost, ale na mé poměry dobrý. Větší část okruhu se běží v lese, něco po zpevněné cestě, něco asfalt. I když se mi běží dobře, držím si své tempo a nedivočím, do cíle je ještě daleko. Mám docela slušný náskok, před Michalem, pokud nebudu extra zpomalovat, tak mě dnes nedoběhne. Stoupání za občerstvovačkou zvládám v pohodě, a v seběhu se snažím držet první ženy v pořadí, která ale už je v druhém okruhu. Okruh dokončuji za něco málo přes  35 min což je slušné, uvidíme co v druhém okruhu. Podaří se mi i pár lidí předběhnout, já jsem také předbíhán, ale většinou závodníky co už běží do cíle. U občerstvovačky zjišťuji, že odstup od Michala se mírně navýšil. Dnes to vypadá, že mě nedoběhne :-). Druhý okruh za mnou a čas 1:12 h., už sice únavu cítím, ale nohám se ještě běžet chce, takže při náběhu do posledního kola se povzbudím i tím, že je to nejspíš letošní poslední běh v rámci triatlonu, tak se nemá cenu už na co šetřit. Běžím, už to sice není tak na pohodu, ale daří se mi předbíhat závodníky přede mnou a to je vždy taková vzpruha. Naposledy na otočce, už toho mám plný zuby, ale po výběhu kopce už následuje jen seběh do cíle, kde se mi podaří ještě předběhnout dalšího závodníka, další v pořadí už je hodně daleko to nestihnu, ale to mi vůbec nevadí, jelikož už  jsem  v cíli :-). Čas běhu byl nakonec 1:48:58 a celkový čas 5:41:36. Celkově jsem skončil na 88. pozici ze 141, a v kategorii 17 ze 25. Celkové výsledky jsou zde záznam z garmina zde.
Krátce po doběhu se objevuje Jarda, já se v prostoru cíle občerstvím melounem dám věci do auta a jdeme se najíst, jsou výborné lasagne a k tomu pivko. Chvilku se tu motáme, už je v cíli i Michla a čekáme na Frantu Kopečného. Dám ještě nealko pivo a lasagne i od Franty, který je nejí a pomalu balíme a jedeme domů. Cesta domů proběhla v pohodě už bez bloudění :-).
A jak se ohodnotit ? 5 na začátku mého času je, a že to bude až tak pod šest to jsem popravdě nečekal. Plavání byla doslova katastrofa, zhoršení oproti loňsku a to se neplavalo v neoprenu o více jak 6 min, ale jelikož plavecké tréninky u mě skončily 13.7 ani jsem nic lepšího nečekal. Musím příští rok nějak vymyslet, jak přes letní prázdniny, udržovat aspoň nějakou plaveckou výkonnost. Kolo už bylo o poznání lepší zhoršení jen o cca 2 min. a běh sice zhoršení o cca 8 min, ale na to, že jsem vůbec neběhal, jsem to čekal ještě horší. Vím,  že mám na víc, ale bez, aspoň minimálního tréninku, to lepší nebude.
A jak hodnotit závod po organizační stránce ? Z mého pohledu se  úroveň závodu oproti loňsku zvedla. Vylepšilo se samotného zázemí závodu, prostorný stan, který sloužil k vyzvednutí startovní tašek a po závodě k vydávání občerstvení a posezení byl přínosem, k tomu neskutečně ukecaný Vlado Baron jako moderátor celého závodu, opět neměl chybu. Dobrovolníci ochotně pomáhali, v převlékacím stanu, občerstvovačky bez problémů. Jen nevím, jestli to je jen moje nešikovnost, ale vyměnit si bidony s vodou,  iontem, vzít si banán a tyčinku zatím není v mých silách stihnout, na tak krátkou vzdálenost, aniž bych musel zastavit. A stačilo by jen, aby  podavači byli trošku více od sebe.

Samotný Pilman není závod, kde by se jezdilo na osobák, tratě jsou náročnější, ale určitě stojí za to si ho zkusit, já pokud budu moci, příští rok přijedu zase :-).