25. června 2012

Moraviaman 2012

Tentokrát jsem se závodu zúčastnil jako divák a také to bylo zajímavé :-).
Nejdříve jsem měl jet s Michalem, ale jelikož měl v pátek nějakou akci, která se lehce protáhla, v sobotu mi přišla sms, že nejede. Já jsme si to myslel, že to tak dopadne, být na jeho místě já, scénář bude stejný :-). Kluci se těšili a žena, která  byla také vzhůru, nakonec jela s náma. Přijeli jsem těsně před startem, měl jsem takový divný pocit, jsem tu, ale startovat nebudu. Hodně mě to lákalo, ale je mi jasný, že už u první bójky bych svého rozhodnutí litoval, Petr Vabroušek je jen jeden :-). Plavání mělo celkem jasný scénář, Na čele Tomáš Martínek, za ním, Tomáš Kořínek a Honza Jakubíček a za nimi již s odstupem pětičlenná skupinka s hlavním favoritem závodu Petrem Vabrouškem.  Zajímavé sledovat plavecký styl Martínka, jen tak si plave, bez větší námahy, jako by se nic nedělo, ale nikdo mu nestíhá :-). Čelo závodu depo doslova proletěli a už se začali nahánět na kole. To já si zašel se ženou na kafe a sledoval zbytek startovního pole jak pomalu dobíhají jeden po druhém do depa.  Jak to probíhalo na trati cyklistiky to nevím, my byli jen v prostoru štěrkoviště, a když už jsem nemohl závodit, tak jsem se aspoň snažil povzbuzovat. Nějak mě to začalo bavit, a rozhodnutí, že bychom už měli  jet domů, tak jak jsem sliboval, jsem přehodnotil a já zůstal a žena s Fildou jeli domů, že navečer pro mě a Adoša přijedou. Opět zde byla i spolužačka Erika, která tak jako každý ročník, dělala doprovod Robertu Fojtovi, tak jsme fandili společně: :-).  Do závodu se už zapojily i štafety, takže bylo pořád na co se dívat. V prostoru cíle probíhal dětský závod. Moderování celého závodu se ujali tak jak loni Pepa Svoboda a Standa Bartůšek, zvládli to super, jen menší poznámka, většina diváku v průběhu kola byla mimo areál, možná by nebylo špatné umístit jeden reproduktor i zde, pánové měli přehled co se děje na trati, ale my u cesty nic neslyšeli. Já se snažil povzbuzovat co to jen šlo, Jirku, Michala a Davida, Jardu,  pak jsem rozpoznal i Tomáš Müllera, ale potlesk si zasloužili všichni :-). Jen mě trochu mrzelo, že málokdo se k povzbuzování přidal, ještě svého závodníka podpořit to jo, ale zbytek už ne, což je škoda všichni co se na start takového závodu postaví si zaslouží obdiv a povzbuzení. Jinak to docela utíkalo, Petr už byl na čele s dostatečným náskokem a šel se proběhnout, za ním Josef Vrábel, také s dostatečným náskokem na třetího :-). Pomalu dokončovali kolo další závodníci a pěkně se to míchalo. Na běh se nám pěkně vyjasnilo, zatím bylo pod mrakem a ideální počasí, a začalo být opět pěkné vedro. A tu bych opět měl jednu technickou poznámku, jak na běhu přibývali další a další závodníci pomalu se ztrácel přehled kdo v jakém kole je. Nebylo by od věci, dát závodníkovi po dokončení jednoho kola na ruku šňůrku, aby byl přehled, v kterém okruhu je. Na běhu už bylo, na většině vidět, že je to opravdu dlouhý a náročný závod, a proto jsem se snažil povzbuzovat co to jen šlo. Před pátou přijela žena a šli jsme s klukama k vodě. I já se zchladil, no zchladil, voda byla teplá jako kafe, se divím, že byly povoleny neopreny, ještě že ráno bylo pod mrakem a nebylo ještě takové teplo. V cíli už byl Jirka, spokojený a jen rozdával úsměvy, aby ne, těsně před ním doběhla první žena, tak chtěl být také v televizní záznamu :-). Pak jsem ještě chvilku poklábosil s Davidem, který byl lehce nespokojen, jelikož na běhu ho potkaly střevní potíže a musel si několikrát odskočit do křoví :-(.  Pomalu se už blížila sedmá hodina a my se začali balit a nabrali směr Přerov :-).
Moraviamana jsem tentokrát nejel, ale i jako divák jsem si závod také v rámci možností užil. Opět si myslím, že bylo vše zorganizováno na výbornou, a až na malé drobnosti, které jsem popsal výše, se mi závod z pohledu diváka líbil, areál místního štěrkoviště je prostě ideální na uspořádání takového to závodu. Škoda jen, že se více lidí nezapojí do fandění, zase by to bylo o level výše. Příští rok bych chtěl být opět na startu, ale tentokrát opět jako závodník :-). 

7 komentářů:

  1. Aldo, obrovská poklona, fandili jste na jedničku. Kdyby v tom byla nějaká soutěž tak máš určitě medaili :-) S rozlišením kol běhu u závodníků souhlasím, fakt se v tom velice těžko orientovalo. Na TV záznam jsem zvědav, doufám že mě nevystřihnou :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem si říkal, že by šňůrky byly fajn. Takhle člověk nevěděl, jestli ten před ním běží stejně nebo je o kolo napřed a tak. Líp by se tak i mohli povzbuzovat vzájemně závodníci na trati.

    Ještě jednou díky za povzbuzování.

    OdpovědětVymazat
  3. Bol si jednoznačne najlepší fanda. Ďík!!!

    OdpovědětVymazat
  4. Přesně tak, taky moc děkuji !

    OdpovědětVymazat
  5. Tak přece nebudu u trati stát jak pumpa na návsi :-)). Samotného mě při závodě povzbuzení potěší a psychicky zvedne, tak jsem se snažil dělat co šlo, abych vám tento náročný a dlouhý závod aspoň trochu zpříjemnil :-)).
    Jen tak na okraj, v neděli ráno mě bolely solidně dlaně, pořád jsem přemýšlel od čeho a ono to bylo od tleskání :-)).

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za fandění. Hodně to pomohlo. Líbilo se mi i jak jsme se hecovali s ostatními závodníky na trati, hlavně na běhu. Závodila i jedna štafeta od nás z Vyškova tak jsem měl další povzbuzovače u trati. Nejvíc fandili holky u kruháče s řehtačkami. Prý to byly němky a ty umí fandit. Příští rok se třeba potkáme na trati a třeba dá Alda ještě letos Slovakmana.

    OdpovědětVymazat
  7. S tím fanděním máš pravdu. I mě to jako štafetáře nakoplo. A když pak odpoledne někdo proběhl kolem, tak jsem plácal, co to šlo. Jsem rád, že jsem tu atmošku nasál - zatím ošizeně, na celej ještě nemám :-)

    OdpovědětVymazat