11. července 2010

4.ročník Grafiman 2010 - procházka peklem :-)

Po úspěšně zvládnutém Oseckém triatlonu jsem se přihlásil i na Grafimana.I tento závod mi nebyl doporučován, že je to těsně po Otrokovicích, ale po Oseku jsem se cítil v pohodě, nedbal jsem rad a na Grafimana jsem se přihlásil. Letos se mělo jet po nových tratí tak, jsem byl na to zvědav a opět bylo přihlášeno mnoho známých :-). V pátek v podvečer jsme dořešili s Martinem společný odvoz, Martin vzal auto :-). Nějak extra příprava nebyla, takový standard, večer jsem nachystal věci, ráno skočil do obchodu na čerstvé rohlíky a už čekal na Martina, který měl mírné zpoždění, nachystán na parkovišti. Předpověď počasí na celý víkend nebyla moc přívětivá k závodění, tropické teploty nad 30 C není to pravé ořechové na závodění, ale když už je člověk přihlášen, má zaplaceno a sedí v autě na závod jede :-). Problém Grafimana jsou dvě depa, letos se plave ve štěrkáči u Nákla, ale kolo se končí u hotelu Prachárna na periférii Olomouce a běží se do centra Olomouce. Při příjezdu ke štěskáči už je zde plno lidí, registrace proběhla v pohodě, fasujeme potřebné věci tričko jdeme chystat věci. Opět plno známých i nových známých :-). Věci už mám v depu taška s boty odevzdaná, horko je čím dál větší, čeká se zda se poplave v neoprenech, měření ukazuje teplotu 22 C neopreny povoleny. Sice se mi moc nechce, ale i já se soukám do neoprenu. Jdu se lehce rozplavat, a už všechny volají zpět na na břeh výstřel a jdu na to. Opět se mi povede start a mám kolem sebe hodně místa, první bójka je celkem velký člun, což usnadňuje orientaci a zjišťuji, že plavu vedle Jirky Večerky, jeho brýle jsou nepřehlédnutelné :-), tak doplavat s ním, to by nebylo špatné, bohužel za člunem ho ztrácím a už nevidím. Za člunem se plave na druhou bójku, kterou ale vůbec nevidím, tak se orientuji podle ostatních plavců a hle už jsem u ní, pak dlouhá rovinka do cíle a to samé ještě jednou. Samotné plavání už nepřineslo z mé strany nic zajímavého, jen se mi zdá, že přestávám tolik kličkovat, což je dobré :-), ale neopren asi zrychluje, ale z plavání v neoprenu mně bolí více ramena. No, ale to už lezu z vody a frčím do depa, kde mírně zmatuji, jelikož přebíhám svou pozici a musím se vracet, pěkně šup s neoprenem čepicí a brýlemi do pytle, nasazuji podkolenky, dávám 3 rohlíky za dres, v tom slyším, že depo opouští Jirka Večerka, beru kolo a opouštím depo také. První úsek kola připomíná spíše tankodrom než silnici, Jirku mám před sebou, po asi 6 km se napojujeme na otočkový rovinatý, uzavřený úsek s novým asfaltem. Jirkovi to moc dnes nejede, jdu před něho,  před otočkou potkávám Jardu Zdráhala a Martina, který do toho pěkně buší, na otočce první chyba, stihnu vzít jen bidon s iontem a celý první okruh se tedy nemůžu zchladit, což s přibývajícím vedrem dost vadí, samotná trať je jedna velká rovina s dvěma stoupáními na nadjezdy železniční tratě a jednou skoro protisměrnou zatáčkou. Jede se mi dobře, ale vidím, že na Martina ztrácím, ale prvních 30 km bylo kolem 55 min., což tohle udržet bude dobré, a proto jedu pořád svoje. Vedro se zvyšuje a začíná mi čím dál tím více vadit. Vím, že jedna občerstvovačka na 30 km je takový standard, ale v takto extrémně teplém počasí, zařadit ještě jednu, třeba jen s vodou bych aspoň já uvítal. Ale co se dá dělat, nějak jsem to na celkem nudné trase odkroužil a už jen poslední průjezd občerstvovačkou kde jsem nafasoval vodu a udělal dobře, jelikož ani spojovačka k hotelu Prachárna, nebylo nic příjemného a hlavně to krátké, stoupání to byla opravdu chuťovka :-(. Naštěstí už jen sjezd k hotelu a kolo mám za sebou, kolo mi odebírá pořadatel, hlásím číslo a trochu zmateně stojím co bude, až po chvilce mi dojde, že jsou tašky řazeny podle čísel k té svojí se musím přiblížit, sedám vedle Martina, obouvám boty beru magnesialife a shlehu do ruky a vybíhám za nesnesitelného vedra směr Olomouc. To jsem ještě svěží, ale už teď si říkám jaké to bude vybíhat zpět. S nadšením vítám první občerstvovačku,  kde mi kazí zjištění, že není nealko pivo. Jelikož iont už zas nemusí piji kolu trochu vody, polévám se a běžím dál, běžet vyprahlou Olomoucí není žádná výhra, ale už jsem v parku, kde je stín a běží se zde 4 kola. Marně na začátku hledám občerstvení, nebo aspoň vodu, už bych to i potřeboval a pořád nikde nic, tak běžím, až za polovinou okruhu je občerstvovačka a vlastně v sadech jediná jak zjišťuji později :-(, v tomto horku dost daleko od poslední občerstvovačky a zase bez piva :-(. Beru meloun vodu houbičky osvěžím se běžím dál, ještě mě předbíhají závodníci z čela, ale já si běžím svoje. Po prvním okruhu fasuji šňůrku, což se stane ještě 2x, a běžím dál. Nevím jak ostatním, ale mně jen jedna občerstvovačka v parku nemile překvapila a na konci druhého okruhu už jsem cítil, že to bude ještě do konce boj, jelikož jsem se začal přehřívat a byla jen jedna možnost zchlazení. Ale co je podstatné stále jsem se snažil běžet, i když už to nějakou vekou rychlost nemělo. Na běhu jsem potkal Jirku Večerku, který ale evidentně nebyl ve své kůži a běh po kole zabalil, ale nebyl jediný, i šewy toho měl celkem dost, ale pořád kroužil :-). Pravidelně na lávkách jsem potkával čufu a když ani ten mě na běhu nesbíhal, což je pravidlem, když mě nestihne už dojed na kole, asi je to opravdu náročné. Při poslední návštěvě občerstvovačky mě doběhl opět vysmátý Téčko, občerstvení mu šlo rychleji a že se ho mám chytit, ale běžel moc rychle, ale má ještě okruh před sebou ať si běží :-). Po chvilce už opouštím sady a už mířím do cíle. Bohužel v této fázi jsme už nebyl schopen udržet tempo a po zrychlení se mi zvedal žaludek a v tom horku ani hlava už nepracovala na 100%, už jsem cítil, že je toho horka tak akorát. Ale teď už bylo jedno jestli to zabalím, nebo doběhnu, stejně se musím nějak do cíle dostat, tak jsem přepl na udržovací režim a pomalu se blížím k cíli. Těsně před cílem jsem ještě ztratil asi dvě pozice, ale raději jsem se držel mota dokončit na nohou než se vyvrátit těsně před cílem. Nakonec jsem celou trať zvládl v čase 5:53:26. Čas nic moc, ale kdo tam byl ví, že to dnes bylo díky počasí hodně náročné a už samotné dokončení bylo pro mně vítězstvím. Celkové výsledky jsou zde.
V cíli jsem od Dušana Kyjanky fasuji na krk medaili, a abych se trochu dostal do použitelného stavu vyhledal jsem točené nealko pivo. Potkal jsem Martina, který vzdal po pár metrech běhu a tím pádem byl svěží a opět se o mě staral jak o vlastního. Vyzvedl mi věci z depa i s kolem a vše odnesl do auta, ještě jednou díky tebe nemít tak jsem úplně v ..... :-). Po chvilce jsem se dostal do použitého stavu, lístek na jídlo jsem vyměnil za další nealko, chvilku jsme ještě poseděli, ale čas se krátil a museli jsme jet. Večer ještě následovala společenská část soboty, kterou ale už dostatečně popsal Martin.
Co říci k samotnému závodu. Co se týká registrace, zabezpečení převozu a věcí mezi depy, v tom žádný problém nebyl, věci jsem našel všechny :-). Štěrkáč v Nákle má čistou vodu, tahle část v pohodě, kolo bylo sice z větší části po novém asfaltu a bez provozu, ale byla to totální nuda a navíc v tomto počasí bych na otočce před Litovlí uvítal aspoň možnost doplnění vody, a závěrečná spojovačka k Prachárně byl bonbónek celková délka kola byla cca 93 km moc nenahrává Dušanovým tvrzením, že se jedná o rychlou trať na osobák. A běh ten mě také moc nenadchl, možná to bylo počasím, ale v rozpáleném Olomouci nikde ani noha a v parku povzbuzovali jen čtyři starší dámy a neúnavně holky z pořadatelského týmu u lávek. Jinak zbytku lidí bylo úplně jedno co se to v parku děje a nevím zda sledování pochodujících závodníků, občas i zvracejících  přitáhne více závodníků :-(. Ale za největší nedostatek z mé strany je počet občerstvovaček během samotného běhu, v takovém počasí jen jedna v parku byla z mého pohledu málo. Každý není Petr Vabroušek, a to stačilo, kdyby se člověk mohl jen svlažit vodou a houbičkami. V tomto horku, už jen samotné polití vodou člověka trochu nakoplo :-). A pro samotný doprovod už jen dvě depa je problém. Navíc u Prachárny závodník slezl z kola a opět ho doprovod uviděl, až se opět vracel zpět. Když bych to měl srovnat, loňský Grafiman se mi líbil daleko více než letošní. A i když jsem hned po závodě prohlásil, že zde už nikdy, nikdy neříkej nikdy, ale účast v dalším ročníku, pokud bude v této podobě budu hodně dlouho zvažovat.

4 komentáře:

  1. Aldamane klid, aj toto je skúsenosť. Aspoň si si zapretekal v trochu ironmanských podmienkach ... ver mi, že môže byť aj teplejšie

    OdpovědětVymazat
  2. jsem rád, že jsem do toho parku nedoběhl. Příští rok když tak pojedem jinam, stejnak nás tam Ríša nechce :-)

    OdpovědětVymazat
  3. IJ: on každý závod zatím pro mě přináší nové zkušenosti :-).
    JM: já doufám, že sem \"Ríša\" diskutovat nepřijde :-).
    Když jsem nad tím tak přemýšlel klidně se vše mohlo odehrát v okolí Nákla. Kolo by mohlo být stejné a věřím, že běh by se dal také naplánovat rychlý a rovinatý. V okolí by se tu dal dobře naplánovat. A bylo by jen jedno depo, pro doprovod možnost koupání a aspoň na běhu by byli závodníci viděni.

    OdpovědětVymazat