Tak už mám za sebou také oficiální závod série IRONMAN, proto bude report poněkud obsáhlejší :-)
Do Regensburgu jsme vyrazili v pátek ráno. Z Přerova nás jelo celkem pět závodníků Jarda Hýzl a Pavel Novák, už zde byli loni, pro Aleše Dedka a Michala Derycha to byla zároveň premiéra na těchto distancích, no a tím pátým jsem byl já :-). Jelikož někteří měli i doprovod jelo se třemi auty, já jel s Michalem. Po bezproblémové cestě jsme se jeli rovnou zaregistrovat, z toho jsem měl lehce obavy, žádnou cizí řečí plynule nemluvím, ale nebylo čeho se bát, i s tím málem jsem pochopil co a jak. Jarda se svým doprovodem měl ubytování jinde, ale my měli ubytování u stejné firmy, jen Pavel s Alešem měli bydlet v jiné vesnici. Nakonec, ale bylo vše jinak a bydleli jsme ve stejném penzionu všichni, což bylo super. Rychle jsme se vybalili a jeli se podívat k jezeru, kde se bude plavat. Lehký výklus kolem pískáče s konstatování, že je to pěkná dálka :-). Večer ještě účast na pasta párty, kde jsme se potkali s dalšími čechy a slováky, najedl a napil jsem se k prasknutí a jeli jsem domů. Noc byla celkem v pohodě.
I když jsme brzo vstávat nemuseli, zvyk je železná košile a před šestou jsem byli už vzhůru. Po snídani jsem se jeli na chvilku projet na kole, pak krátký lehký klus, nachystání si věcí a kolem druhé jsme vše jeli zavést do depa. Opět vše proběhlo v pohodě, zchladili jsme se ve vodě a jeli zpět na pokoj, vedro bylo ubíjející :-(. Já se vyvalil na postel a nějak se mi podařilo i usnout, prý jak miminko říkal Michal :-). Následně jsme si nachystali zbytek věcí co budeme potřebovat na zítra, pokecali, hlavně o počasí, podle předpovědi se mělo oproti dnešku ochladit, a už v leže sledovali fotbal, nemělo cenu jít dřív spát, mně bylo jasný že stejně neusnu. Noc celkem v pohodě, ale pořádně jsem usnul až po druhé a budíček byl o půl páté. Lehká snídaně a návštěvy WC a pomalu jsem vyrazili ke startu. V depu už lidí jak smetí, dofoukl jsem kola, namazal se opalovacím krémem, na nějaké ochlazení to nevypadalo, i když nebylo úplně jasno, odevzdat pytel s věcima nasoukání se do neoprenu a krátké rozplavání. Ale to už musíme všichni z vody, až teď je pořádně vidět kolik je tu závodníků, to bude ve vodě, ale mazec. Pavla už nevidím šel plavat z prava, já, Michal i Aleš jsme byli vlevo a stál zde i Jarda, ještě jsem si popřáli hodně štěstí v závodě a už čekali na startovní výstřel.
A je to tu výstřel a celá masa se žene do vody, my jsem lehce mimo přímý směr, což je ale výhoda, není tu taková bitka a celkem to jde. U první bójky se ale zúžuje místo pro plavání a dostal jsem tu pěknou ránu do brýlí a mám v nich vodu. Kašlu na to a plavu dál, jedu si své tempo a plave se mi dobře, mám za sebou první rovný úsek a začínáme se točit k další bójce, bohužel jedu vnitřkem a pár lidí z vnějšku si to zamířilo ke špatné bojce, a kříží mi trasu. Zajímavé jak jdou všichni jak ovce, jeden plave špatně a dalších třicet plave také. Musí zastavit a hledám si místo kudy bych se propletl dál, naštěstí se mi to daří bez nějakého delšího zdržení. K další obrátkové bójce to jde dobře občas někomu plavu v nohách, ale většinou sám. Začínám jen lehce pociťovat chlad na chodidlech, ale to už jsem za polovinou trasy, mrknu na hodinky a čas někdo kolem 33 min. míjím bójku, mířím si to k poslední, za kterou už bude následovat rovinka k cíli. Čeho jsem se nejvíce obával se stalo, krátce za bójkou jsem z ničeho nic dostal křeč do lýtka, podařilo se mi ji po chvilce rozehnat, ale už mi bylo jasný, že je to špatný , je to moc brzo :-(. Musel jsem si hodně dávat pozor, aby se křeč neopakovala a musel jsem zpomalit. Ale pořád to ještě šlo, bohužel u další bójky další křeč, sice do druhé nohy, ale to je celkem jedno a opakoval se stejný scénář. Sice jsem byl už v rovince co směřovala do cíle, ale vůbec to neubíhalo a v půlce na zpestření jsem dostal opět křeč, ale tentokrát nechtěla mrcha povolit, chytl jsem tedy nohu a snažil jsem ji protáhnout a lup dostal jsem křeč i do stehna. Nadšený jsem z toho nebyl, ale utěšoval jsem se aspoň tím, že to třeba na kole a běhu půjde líp. Do konce plavání jsem to už zvládl bez křeče a byl jsem rád, že plavání mám za sebou. Cestou do stanu jsem vyzvedl pytel s věcima na kolo, ve stanu jsem ze sebe vysoukal neopren a začal soukat kompresky a opět náběh na křeč do stehna, musel jsem toho nechat a najít polohu, aby to bylo bez křečí. Uff povedlo se a běžím ke kolu, to najdu bez problémů, helma, přehazka s číslem, brýle a proběhnu depem a už sedím na kole a jedu.
Ze začátku nejde správně předjíždět lidí jak smetí, sice se nejede v háku, rozestupy mezi závodníky jsou ale po předjetí se zařadit prakticky nejde, jsou vlastně dvě lajny, kdy v té druhé se předjíždí, do které se zařadím i já :-). Naštěstí v této fázi jsou rozhodčí tolerantní. Nohy dobrý, tak jsem to docela rozjel. Prvních deset kilometrů je po rovině, ideální na rozjetí a pak se asi to třicátého stoupá. Na kole se cítím super, stoupání mi nevadí, holt výjezdy Tesáku se vyplatily, a stále předjíždím a to i přesto, že se musím krotit, přece jenom jsem teprve na začátku :-). Někteří se při předjíždění po mně ohlíželi, co to mám za kolo, že to tak jede, no jo žádný speciál za kdoví kolik peněz, ale jen klasický Duratec :-). Sjezd také v pohodě, přes 80 km/h jsem na kole snad ještě nejel :-)). Trať se následně narovnal a už se tolik nepředjíždělo, ale stačilo menší zvlnění terénu a kratší stoupání a už se startovní pole opět sjelo a pár závodníků bylo opět za mnou :-). Bohužel se nám vyjasnilo, začalo foukat od západu a rapidně se oteplovalo. První okruh za mnou a cítím se pořád dobře. Po celou dobu na kole jsem poctivě pil, jedl a valil do sebe magneslife, lýtka díky kompreskám v pohodě, stehna zatím také dobrý. Druhý okruh měl až do konce stoupání stejný scénář jako první, s tím rozdílem, že už jsem tolik závodníků nepředjížděl a podařilo se mi dojet Michala. Asi na stodvacátém kilometru jsem dostal mírnou krizi, už bylo vedro a nohám se nějak nechtělo šlapat, Michal mi kousek ujel, ale byl stále v dohledu :-). Od tohoto okamžiku mi bylo jasné, že osobák nebude, přestal jsem sledovat hodinky a vůbec jsem nevěděl za kolik to jdu, výsledný čas jsem zjistil až při pohledu na cílovou bránu :-). Tableta Carbonexu a rohlík mě nakopl a už to opět jelo :-). Bohužel v posledních stojkách se zase ozvaly stehna, asi si křeč z plavání pamatovaly :-( a to nejedu nadoraz, stále se lehce krotím, kolem závod nekončí. No nic šlapu dál, závěr kola je nekonečný, dojíždí se do Regensburgu proti větru a město už je solidně vyhřáté to bude na běhu zajímavé. V depu jsem společně s Michalem, jen pomocníci nám dávají pytle s věcima na běh. Já se jen přezuji vezmu ampule s magneslife, kšilt a frčím se proběhnout. Michal se převléká, takže opouští depo později. Pocitově se necítím nějak zvlášť unaven, bohužel už od prvních metrů se mi hlásí vnitřní strana stehna s náznakem křeče. Náš i Jardův doprovod povzbuzuje, za což jim také patří velké poděkování, ale když to nejde tak to nejde :-). Doběhnu k nedaleké občerstvovačce, kde si odskočím, vezmu ampuli magnéska, napiji se a snažím se běžet, ale jakmile více pokrčím nohu hlásí se stehno s křečí. Zbytek těla by chtěl běžet, ale stehno ne :-(. Ještě, že je kolem trati, zvlášť ve městě hodně lidí, kteří fandí to se hen d lépe snáší. Přeběhnu lávku, za kterou je mírné klesání a to je opravdu boj. A ani v další části běhu se to nezlepšilo, nedá se nic dělat, snažím se mému stavu přizpůsobit běh a je mi jasné, že si dnes běh budu dlouho užívat. Naštěstí mě doběhl Michal, a dva okruhy jsme běželi víceméně společně. Na tu bídu se mi podařilo první okruh zaběhnou za cca hodinu. Dostanu povzbuzení od našeho doprovodu, tak jako pak i v dalších kolech a běžím dál. Ve druhém okruhu jsem doběhl Pavla, měl toho plné zuby, celý závod žaludeční potíže, prý bude rád když dokončí. Na občerstvovačce jsem zjistil, že mají sůl, a i když to není žádná chuťová hitparádat, vždy jsem si vysypal sáček soli do pusy a zapil vodou, možná i to trochu pomohlo k tomu, že jsem závod mohl dokončil. Druhý okruh mám také těsně nad hodinu. Třetí už je trápení ve městě v mírném stoupání se hlásí křeč do zadní i přední strany stehna, Žofré by mi záviděl, kdyby mě viděl jak pajdám :-)). Bohudík jsem se zase nějak schabral a dalo se aspoň pomalu běžet. Konečně závěrečný okruh, k mému překvapení se pořád dá aspoň pomalu běžet, v rámci možností si to snažím užívat, říkám si, už tudy běžím naposledy tak si to užívej :-). Kroužek na ruku, který označuje, že jsem v posledním okruhu beru s velkou radostí :-). A najednou už netočím do dalšího okruhu, ale do cílového prostoru. Za mnou dlouho nikdo, aspoň nemusím sprintovat :-). Takže si v klidu užívám ten nádherný pocit při dokončení závodu za potlesku diváků i naší výpravy :-). A je to jsem IRONMAN :-).
Hned po doběhu jsem dostal medaili a ujmul se mě dobrovolník, a pořád se ptal jestli jsem o.k. Já o.k. byl, až potom jsem viděl pár závodníků jak leží v blízkém stanu na kapačkách. Já se šel napít koly a motal se v prostoru cíle. Za chvilku jsem potkal Michala, šli jsme do stanu, kde už seděl Aleš a potkali jsme i Jardu. Jeden spokojen, druhý vůbec. Aldovi jsem vypili pivo a šli jsme se osprchovat a na masáž. Pak ještě dorazil Pavel, dali si něco na jídlo, pivko, posbírali si věci, přemluvili autobusáka, který vezl závodníky k jezeru, aby to vzal přes naši vesnici kolem půl desáté jsme byli na pokoji. Ještě jsme zašli na pivko, pokecali o závodě , ale únava byla silnější a žádné ponocování nebylo :-). V noci jsem se moc nevyspal, jednak mě bolel celý člověk a střeva byla také proti, po pravdě ani se jim moc nedivím, když si vzpomenu co vše jsme za den do sebe dostal :-).
V pondělí ráno, snídaně, sbalení si věcí a opuštění příjemného penzionku, návštěva after párty a bezproblémová cesta domů. Tak, tak nějak probíhalo moje účinkování na IRONMAN Regensburg.
Něco vám tu chybí ? No jo, záměrně jsem si nechal samotné hodnocení na konec. Do Regensburgu jsem odjížděl s tím, že chci posunout svůj osobák co nejblíže k deseti hodinám, odtrénoval jsem toho v rámci možností co šlo, na kole i na běhu jsem se cítil dobře, rozhodně o hodně líp než loni, tak proč by to nemělo vyjít. Bohužel se to nepodařilo, tělo bylo v den závodu proti a i počasí nebylo zrovna ideální, takže se stanovený cíl nepodařilo splnit. Lehké zklamání z toho bylo, hodně jsme tomu věnoval, ale nepříznivé situaci jsem nepodlehl a závod dokončil. Ironman se prostě nevzdává :-). Také gratuluji Jardovi, Pavlovi, Alešovi a Michlaovi k dokončení a vlastně všem ostatním co to zvládli a viděli cíl. Samotný závod je svou atmosférou, organizací a vším okolo jedinečný a jsem moc rád, že jsem do Regensburgu jel, IRONMAN je prostě jen jeden :-). Když se někdy v budoucnu zadaří, určitě bych si chtěl ještě nějakého Ironmana dát :-). A pro statistiky nějaké čísla :-). Plavání 1:14:29, depo 4:39, kolo 5:35:13, depo 3:24, běh 4:25:23, výsledný čas 11:23:11. V kategorii jsem skončil 80 z 158 co dokončili, a 473 z 1058 co dokončili :-). Celkové výsledky jsou zde.
Takké bych chtěl poděkovat trenérovi. Jardo, tobě patří velký dík, nebýt tebe, v Regensburgu bych vůbec nebyl. Opět jsi se staral o mou přípravu a já jsem byl maximálně spokojen, opravdu to byla profesionální práce. Že se cíl nepodařilo naplnit to už se nedá nic dělat, je to přece jen sport a Ironman je opravdu dlouhý závod, při kterém se může stát cokoliv. Takže ještě jednou díky moc za vše :-).
A nesmím zapomenout ani na rodinu. Tentokrát to nebylo vůbec, ale vůbec ideální a žena měla už mého trénování plné zuby a i kluci občas měli námitky, že jdu trénovat a nejdu s něma třeba ven. Další podrobnosti tu rozepisovat nebudu, zase nemusíte vědět vše :-). Hlavní je , že jsme to nakonec zvládli a tímto ti miláčku děkuji za podporu a stejně jsem moc rád, že tě mám :-).
Regensburg, byl vrcholem sezóny, a co bude dál ? Ještě nevím, určitě bych se chtěl objevit na místních triatlonech, prvním z nich bude Osecký triatlon :-).
Aldo, i přes ty útrapy jsi to zajel moc pěkně, gratulace!!! Je jasný že nemůže být pokaždé osobák, neboj určitě si to brzo vynahradíš :-)
OdpovědětVymazatTaké jsem si jsitý, že máš na čas spíš k těm 10, než k 11. Ono to přijde, neboj. Dlouhý triatlon je o vytrvalosti a odpracovaných rocích. Jen vydržet :)
OdpovědětVymazatAldame-IRONMENE k tomu není co dodat, super!!!že není osobák nesmutni,mohlo to taky dopadnout ulpně jinak.Aspon máš motivaci na příští rok.Je to super,že jste všichni dokončili a to se počítá.A moc pěkný článek.Jestě jednou velká gratulace.Příští rok se pokusím vyzdvihnout vhozenou rukavici.čufa
OdpovědětVymazatV Předboji jsme už před závodem věděli, za kolik jsi to plaval a říkali jsme si, co se stalo a ony křeče. :-( Příště to bude lepší. Přjeď do Otrokovic. :-)
OdpovědětVymazatdal jsi to, to se počítá. Ale na férovku: to plavání je podle mne průšvih a s těma křečema bys měl něco dělat, nevim co, ale udělej to:-)
OdpovědětVymazatDáváš tomu hodin a hodin, tak by bylo dobře je někde zužitkovat.
Maňa říkala, že bys měl dat hlavu dohromady s Kreuzigerem a probrat ty křeče. Roman taky neví proč ho chytly na Giru.
OdpovědětVymazatTaky se připojuji s gratulací. Mám otázku. Dáš letos ještě nějakého Ironmana např. Slovakmana? Ať se daří.
OdpovědětVymazatNejdřív velká gratulace k dalšímu IM. A teď drobná poznámka ke křečím, třeba by ti mohla pomoct. Svýho času Dáša taky řešila častý křeče. Tobě dorazily při závodě opravdu brzy, jí se dokonce několikrát stalo, že přišly v noci před závodem. Před čtyřiadvacítkou to je taky pošušňáníčko. Tlačila do sebe hořčík horem spodem a křečí se ne a ne zbavit. Tak jsem jí donutil jít na krevní testy a ukázalo se, že ji nechybí hořčík, ale draslík.
OdpovědětVymazatUvidím, něco s těma křečema budu muset udělat :-).
OdpovědětVymazatSlovakmana možná půjdu uvidím jak se doma rozhodneme, možná se na Slovensko pojedu podívat :-).
Hezký zápisek, gratuluji k dokončení v nelehkých podmínkách. Slovakmana určitě jeď, spraví ti náladu;-)
OdpovědětVymazat